Dokáže si člověk, který nikdy nepracoval, vážit peněz?

A co tě vede k tomu, že děti z bohatých rodin nepracují nebo nikdy nepracovaly?
Bohatí velmic často vedou své děti k zodpovědnosti, vyšší finanční gramotnosti, lepšímu vzdělání a nutí je i pracovat, jako i vážit si peněz. Celé je to o výchově. Ale bohatí – navzdory předsudkům – mají často kvality, které ti tzv. chudší nemají (ať už nějaké valstnosti/ctnosti, charakter, dovednosti, přístupy,…). Nedá se to zcela zevšeobecňovat, ale je to spíš takhle než jinak. Ano, jednou za čas se objeví nějaká (senzační) zpráva o rozmazlených, zfetovaných fraccích, kteří mají bohaté rodiče. Jeden případ z tisíce, na který se soustředí bulvár (a kteří jsou většinou potomky těch VIP-celebrit, tj. těch nejhorších z bohatých). Jenže na ty stovky a tisíce příkladných dětí bohatých (většina) se žádný tisk moc nesoustředí – protože proč taky, ti nejsou zajímaví a to není senzace. Ale že každý druhý z chudých má „takové“ děti už tu veřejnost netrápí. O takových se samozřejmě taky nepíše – protože nejsou ničím zajímaví, nejsou to osobnosti (nebo potomci osobností) a chybí jim to bohatství…
„Chudých“ je většina, bohatých menšina. Ale ta menšina má zpravidla kvality, která naopak ta většina postrádá. Tím neříkám, že jsou vyloženě nějak lepší. Ale určitě jsou lepší, než co si o nich myslí veřejnost (průměrný občan na základě předsudků).

„Paradoxně“ si neumí vážit peněz většinou ti „chudí“. 1. Buď se za nimi urputně i agresivně honí – aniž by jim rozuměli a skutečně jich dosáhli (tj. nabyli většího majetku). 2. Anebo, často jimi opovrhují, nadávají na peníze/finance a přirovnávají je ke zlu, nadávají na kapitalismus, podnikatele, bohaté, na stát, na práci, zaměstnavatele, atd. Ale oba tyto typy lidi stále pracují pro peníze, aby jich trochu nastřádali, oba mají průměrné příjmy, oba horentně utrácejí a penězům většinou moc nerozumí. A oba chtějí (a potřebují) peníze – i když je jedni z nich tzv. k životu nepotřebují (jak o sobě někdy říkají).
Vedle těch, co utrácejí peníze za nesmysly, jsou tu ještě věční škudlílci, kteří neutratí nic, co si nepropočítají, nekoupí nic co není ve slevě, atd. Peněz ale stejně moc nemají… dá se o nich říct, že si peněz (v určitém zvláštním smyslu) váží, ale stejně jim nerozumí a zacházet s nimi neumí (takže to taky není zdravý přístup a pokud s něčím neumí člověk správně zacházet a mít k tomu správný přístup, nedá se ani vyloženě mluvit o tom, že si toho váží… a chápe význam a hodnotu té věci).
Pocházím z „dělnické“ rodiny a celkově prostředí. To jsou ti lidi, co jakože makají nejvíc (nebo co si to o sobě myslí) – tvrdou fyzickou práci… A myslíš, že si snad někdo z nich váží/vážil peněz? Ani omylem, buď na všechno nadávat (a opovrhovat i penězi), anebo držkrešlit každou korunu – což ovšem není známka toho, že si těch peněz váží.
Jen málo těch tvých tzv. pracujících si skutečně váží peněz. Mnohé trápí rozmazlenost, předsudky, dezinformace, lakomství, závist, dokonce nenávist, aj. Ovšem nevím koho si přestavuješ pod pracujícími (beru průměrného člověka – a zároveň v zaměstnaneckém poměru, takže většinu populace) a nepracujícími (zde bych bral třeba bezdomovce, příživníky, parazity, atd… bohatí však taky pracují a celkem dost. Včetně jejich dětí. A peněz si vážit umí).

Takže když to celé zjednoduším a rozdělím lidí do nějakých těch kategorií, tak mězi těmi bohatými je ve výsledku nejvíc těch (z celé populace), kteří si skutečně váží peněz a umí s nimi hospodařit. Vztahuje se to i na mladistvé bohaté.
Nepracující (tentokrát ti skutečně nepracující – kterým se nechce, mají odpor, jsou líní,…) si většinou peněz neumí vážit. Nepracující může však být i nemohoucí – a ten si vážit peněz může, ale nemůže pracovat (nebo má silné omezení pro vykonávání většiny prací).

Upravil/a: quentos

Vše je otázka výchovy a přístupu k dané věci. Znám i dost bohaté lidi, kteří žijí běžným životem. To znamená, nepředvádí se, nerozhazují zbytečně peníze. A i děti v tom duchu vychovávají. Ale není to pravidlo, často vidíme opak.

Ne, taky to tak pak vypadá.

Ano, může, ale není to běžné.

Když jsem nepracoval, tak jsem neutrácel peníze za hlouposti a šetřil jsem. I teď když pracuji, tak na sobě šetřím.