Existuje myslivecká „latina“ jen u nás nebo je ještě někde jinde ve světě?

Podle Ottova naučného slovníku myslivecká latina: 'líčení rozmanitých příhod a událostí při lovu zvěře a provozování myslivosti s vymyšlenými zvláštnostmi tak, aby vypravování vzbuzovalo podiv, někdy i závist ostatních myslivců . Je to mluva zájmové či profesní skupiny – snaha odlišit se – pro ostatní uživatele zpravidla „nesrozumitelná“ . Stejně jako v jiných povoláních nebo zájmových skupinách.

Myslivost, která byla kdysi povoláním, si – jakožto zvláštní odborná činnost vytvářela různé zvyky a obřady a také svoji mluvu, mezi niž patří i „latina“.. Od běžného hovorového jazyka se odlišovala a nebyla ostatnímu obyvatelstvu zcela srozumitelná. Zásluhou buditelů a řady mysliveckých literátů se česká myslivecká mluva zachovala dodnes.

Myslivecká latina – sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví. Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, které více či méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit k vychloubačství. Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie.

Zvláštní mluva myslivců se začala objevovat již ve středověku. Tehdy se mluvilo německy, takže „myslivecká latina“ se objevuje i v němčině. Vypravování historek je zvykem při poslední leči.

Při porovnání české myslivecké mluvy s mysliveckou mluvou jiných národů nám nemůže uniknout její typický rys. Totiž v žádné jiné evropské myslivecké mluvě není tak jednoznačně vyjádřen kladný citový vztah myslivce ke zvěři a k přírodě.

Myslivecká latina se zřejmě najde i v dalších zemích (uvedla jsme Německo), ale určitě se objevuje (objevovala) v Rusku, jak vypovídají např. Turgeněnovy Lovcovy zápisky.

Zajímavosti o myslivosti a myslivcích v odkazu

http://www.ms-smilovice-reka.ic.cz/in­dex.php?id_pa­ge=article_zvy­ky
Doplňuji:
Pro zájemce doplňuji původ spojení „myslivecká latina“, která patří do myslivecké mluvy. Je i rybářská latina atd.

Spojení vzešlo z toho, že jako „latina“, tj. jako řeč obyčejnému člověku nesrozumitelná, se kdysi označovaly hantýrky některých zaměstnání (kramářů, žebráků, řemeslných zlodějů: něm. Krämerlatein, Bettlerlatein, angl. thieves latin.

Mysliveckou latinou se tedy původně rozuměl slang myslivců (jejich zvyk nahrazovat běžná slova jinými – krev = barva, jimž „nemyslivci nerozuměli“), nakonec pak jejich vymyšlené, neuvěřitelné historky.

E. Machek: Etymologický slovník

Upravil/a: annas

„myslivecká latina“, či reči podobné, sú všade tam kde sú ľudia. To znamená, na celom svete.
Kto nikdy nepoužil ani len náznakom ""mysliveckú latinu a reči podobné", nech dvihne ruku!

nevím přesně co myslíte mysliveckou latinou, ale pokud ji chápete jako známé přehánění, kterého se myslivci rádi dopouštějí, tak takové projevy najdete třeba u rybářů a jiných LOVCŮ po celém světě.
pokud máte na mysli specifické názvy, tak ty pravděpodobně fungují i v jiných jazycích, ale na tyto názvy má vliv i v jakém prostředí vznikají (takže v americe, kde je lov více sport, nazývání toho samého bude vyznívat pro laika jinak)
Doplňuji:
pokud mluvíte o těch speciálních názvech, tak to vzniká různě. Někdy může jít o slova, která byla převzata z historických názvů, někdy může jít o vytváření nových slov ve snaze aby byla srozumitelná jen v určité skupině, může jít také o slova, která byla odvozena z chování zvířat atd.

Upravil/a: ponovotny