Jak asi muselo být velikým myslitelům, když celý svůj život museli poslouchat a sledovat tu malost všude okolo?

zjentek

Ametystík, o paní doktorce si myslím své. Bezesporu je silně materialisticky založeným člověkem. To máš jako ta postava Filipa tady na webu. Ten také. A jak může silně materialisticky založený člověk komukoli pomoci, jak může pomoci druhému, když jejich primárním smyslem života je pomoct sami sobě (takzvaně se „zabezpečit“ čemuž nerozumím čili nevím kde to má hranice). To je řečnická otázka. Vlastně člověk takto duševně na dně ani nemůže jinak, než pomoci nejprve výhradně sám/sami sobě. A teprve později možná… Možná… Teprve pak je takovým umožněno i ty okolo sebe spatřit jako krásné, hodnotné, lepší, než jsou si ve vlastních očích sami. No a pak je možno i pomáhat v pravém slova smyslu (není pomoc jako pomoc a často se pomoc coby pomoc obvykle pouze jeví). Jenže, jde o běh na dlouhou trať. Ve společnosti je mnohem snazší vidět se lepším, lepšo-kusem. Pak, například, uvést v platnost poučky a poučkami přesvědčit. Jak prosté a přitom geniální, že? Na to ti přijde jen génie, bohužel zpravidla fyzicky hendikepovaný. Plně zdatný ten důvod nemá. Přicházet s pitomostmi. Prostě nemá ho. Takového společnost nepozná. Je zdatný, čili neztrácí životní čas a energii sobeckou pomocí sobě. Prosté. 🤷‍♂️

Vezmi si jen ty příspěvkovky a ostatní s nataženou rukou, tady v té společnosti, jak je znáš. Odkud takový model přichází. Společnost nadává na somrování, považuje za příživu. A co myslíš například v té Indii, že funguje? Právě prosté či „sprosté“ somrování. Jedni lidé/jednotliv­ci/skupiny, zájmové, se objeví s tvrzením že jejich poslání je záslužné a druzí lidé jim dají, co jim potřeba, podpoří je. Znají prastaré principy, které tisíciletí pracují. Nepotřebují mít podloženo poučkami „chytráka“. Jednoduché. Nic světa borného jsme dotacemi/příspěvky nevymysleli. Jen se opičíme, opičíme prosté a účelné somrování (které nelze v tomto společenském zřízení pochopit, takto bez přímé praxe odjinud).