Jak by jste popsali, co je lidská duše? Podle vás… Děkuji

je to něco křehkého,a hodně citlivého,můžete být po ní pohlazeni a je vám skvěle,nebo jí může někdo zranit,je jako zrcadlo co odráží naše pocity,ale i vše dobré a zlé v nás

Duše je něco nehmotného, to, co dělá člověka jedinečného, co ovlivňuje jeho vědomí.
Připomínám si Freuda, který tvrdil, že člověka tvoří Ego, Superego a ID, tedy Já, Nadjá a Ono. Já – můj rozum, Nadjá – je moje svědomí, tedy jakási moje duše, která říká, co jsem udělala správně či špatně. Ono – to, co mě žene k určité činnosti, třeba pudy.

Energetický holografický otisk každé lidské osobnosti.

Duše je mysl, rozum. Kreativita, obětavost, racionalita, schopnost brát ohled i na jiné. Ale taky zákeřnost, zlo, nenávist… nenávist asi dost podstatně – mám pocit, že nejsilněji vyvinuta právě u lidí, zvířata nedokážou nenávidět, podle mě. Ta jen cítí strach nebo odpor a v nich jednají. Ale nenávist… je lidskou výsadou.
A i Tobě přeju pěkný den… :o)

jakési nehmotné fluidum kolem nás, které jednak oživuje tělo a jednak má na svědomí „vyšší“, netělesné prožitky. Zároveň propojuje navzájem nás všechny.

Myšlenka,vlastní ego.

Duše (od dýchati, dech) je velmi široký a často neurčitý pojem, který původně znamená princip života, to, čím se živá bytost liší od mrtvoly. K tomu později přistupuje i představa duše jako jedinečné osobní identity, důležitá zejména v křesťanství. Starou náboženskou představu, že duše člověka nějak přežívá, vyjádřili řečtí filosofové jako nesmrtelnost, případně představou reinkarnace jako v některých východních náboženstvích.

Protože se tyto představy nedají empiricky doložit ani zkoumat, v moderní vědě se pojem duše neužívá a i psychologie, která jako věda o duši vznikla, jej nahrazuje pojmem vědomí nebo mysli. Pseudovědecké pokusy o výklad duše jako „energie“ a podobně nestojí tudíž na žádném základě. V náboženství, v běžné řeči, v umění a v mnoha metaforách však stále znamená oživující princip, nositele osobní jedinečnosti a odpovědnosti, citu a smyslu.