Jak by se měla pro budoucnost řešit otázka náhrady škody?

Tak v případě válek je to již dobře zaběhlé, poražení to zaplatí. Je fuk, jestli to nazveš reparacemi či „poplatkem za osvobození“, byť nevyžádaného (typicky Irák bude platit Amíkům tučné miliardy až do konce tohoto století). 😁

Jinak pojišťovny PLATÍ a přestanou teprve kdyby jim bankrot hrozil. Pak by zasáhl stát, protože „v zájmu spravedlnosti“, nebo v zájmu udržení pracmíst nebo ekonomické stability či čehokoliv jiného (ovšem VŽDY v „našem zájmu“ či „PRO NAŠE DOBRO“)!
Opět příklad z USA v souvislosti s krizí, která se „vlastně nikoho netýkala, jen několika bank“ (dle vyjádření tehdejších „odborníků“), potažmo s CELOSVĚTOVOU hospodářskou krizí 2008. 🙂

Pokud je živelná pohroma, tak se uspořádá sbírka.

Jaké náhrady? Jak, náhrady? Myslíš něco jako lázně za činnost pro všeobecné blaho?

Ekologie a ekonomika jsou vlastně spojené nádoby. Pokud se tedy v budoucnu nebude „dařit“ ekologicky, nelze očekávat, že by se mělo dařit ekonomicky, to by snad šlo proti veškeré logice, zásadám a principům které dosud známe, včetně těch přírodních.

Budoucnost máme ve svých rukách, ekologii ovlivnit umíme. Aby se „dařilo“, je třeba dodržet zásadu „žij a NECH ŽÍT.“ Bez ní to nepůjde, prostě NEPŮJDE, zapomeň na jakési „po- jištění“.

(Rokio, toť druhý extrém/druhá tragédie 🤦‍♂️)

Upravil/a: zjentek