Hrdost je jeden ze smrtelných hříchů.

Tento stát mě podporuje jen a pouze do té míry, jak se mu to hodí. A to je v pořádku. Ovšem znamená to, že i já jeho podporuji jen do té míry, jak se mi to hodí.

Takže abych odpověděl Kennedymu. „Promiňte, pane prezidente, ale budu se ptát, co pro mě může udělat má vlast, protože mě to zajímá. Co mohu udělat pro vlast já, na to se ptát nemusím. To je totiž na mě.“

Ono je potřeba rozlišovat pojmy stát a vlast.
Stát je systém přerozdělování veřejných statků. Je spravován lidmi, bytostmi nedokonalými a jen zprostředkovaně přes volby je spravován dle přání občanů. To znamená, že stát ve kterém by byli spokojení úplně všichni neexistuje. Být hrdý na stát moc dobře nejde. Hrdý na Sobotku? Na Kalouska? Na Topolánka? To je jenom mizerná pakáž (admin snad promine), která dělá špinavou práci.
Vlast, to je něco jiného. Vlast je rozšířením pojmu domov. Domov pro nás znamená jednak místo, kde žijeme a jednak rodinu, se kterou žijeme. Vlast je potom území (nejčastěji území státu) a národ nebo skupina občanů, žijících na tomto území. Na tom území se cítíme dobře (jako doma), vyznáme se zde, domluvíme se zde, rozumíme si s lidmi, rychle nalézáme vzájemné pochopení, máme společnou kulturu, společný smysl pro humor atd. Vždycky, když jsem byl nějakou dobu v cizině, tak jsem se pak těšil domů na české nápisy, na češtinu v hospodách, obchodech. Člověk se ve své vlasti snadno domluví i s policajtem.
Na svoji vlast už je možné být hrdý. Na to, jak hezké životní prostředí tu máme, jak bezpečno tu je, jaká pohoda a svoboda vládne mezi lidmi, jak jsou Češi mírumilovný národ (nikdo si už nepamatuje, kdy jsme naposledy někoho okupovali). Můžeme být hrdí na českou kulturu, na umělce, hudební skladatele, na český film, na české vědce. A samozřejmě taky na sportovce. To všecko je vlast.
Za takovou vlast bojovali legionáři v první světové, letci, parašutisti a Svobodovy jednotky v druhé světové. To je to, co oni udělali pro vlast. A co můžeme udělat my dnes? V míru stačí pracovat, chovat se ohleduplně k ostatním a k životnímu prostředí, plodit další Čechy. A dbát na to, aby nic z toho, co na své vlasti máme rádi, nebylo ohroženo, aby naše děti ve své vlasti netrpěly.

Myslím, že jsem udělal věci, které podpořili různé věci a tak podobně

• Seznámil jsem několik lidí mezi sebou a ti pak utvořili nerozlučné přátelství
• Kámošovi jsem dohodil spolužačku ze základky a delší dobu spolu pak chodili
• Pár lidí bylo na dně a svět se k nim otočil zády, ale já ne!
• Podařilo se mi několik bláznivých situací, které rozesmály přítomné osoby až k slzám
• Dal jsem 20 korun bezdomovci a popřál mu pěkný den
• Mlčím jako hrob o věcech které by mohly vícero lidí dostat do velkých problémů a vezmu si ty věci sebou do hrobu!
• Zachránil jsem několik zvířat, které potřebovali pomoc. Především hmyz.
• Zaskakoval jsem za nemocného kolegu v práci směny navíc i když jsem mohl odmítnout.
• Starám se o dvě kočky a to s velkou péčí a láskou. :) I když někdy teda hodně zlobí!
• Pomohl jsem herní komunitě díky práci kolem podpory her
• Možná jsem i nějak pomohl sem tam i zde.

No to stačí.. na JFK se stejně nechytám ;) Mohl bych pomáhat víc a snažit a být na lidi milejší a taky nemít čast tak podivné otázky a šetřit s přehnanu upřímností. :) Mohl bych být více sociální a normální, ale mám svou hlavu, názory a imidž! :P (image) styl prostě. Každý jsme originálem a neměli bysme být otrokem podle toho co si o nás kdo myslí. :) Jinak mám výkyvy nálad a někdy hroší kůži a můžu se bavit seriózně hodiny o rakovině a nádorech a pak si třeba přečíst pohádku a pak v noci usnout jako špalek.

PS: Můj citát je tento!
Nikdo není dokonalý, ale každý dobrý skutek a pomoc z vás dělá lepšího člověka.

president minerz

Upravil/a: anonym

Tuším, že to končilo slovy .. pro ni. Ale to je celkem jedno, smysl je jasný. Ale hluboce souhlasím, vlast není dojná kráva. A také souhlasím s tím, že politici nejsou od toho, aby vládli, ale od toho, že jsou najatí většinou lidí v demokratických volbách a měli by chránit jejich zájmy.
Nic hrdinského jsem pro svou vlast neudělal, jen jsem šel cestou pasivního odporu, podržel si vlastní přesvědčení a nepodporoval hajzlíky. Což je docela dost.

Upravil/a: Kepler

…věnoval jsem vlasti nedobrovolně dva mladé roky života…

…a vzhledem k tomu, že život je to nejcennější, co máme, tak si myslim, že je to dost…

Tak já jsem celý život pracoval a pracuji, tedy bych odpověděl, že jsem se poctivě živil, i když pracuji ve státě, který se ke svým občanům chová jako novodobý otrokář. Mohl bych říct, že jsem živil stát.