Jak chápete tento citát?

Doslovný překlad nějak takto: Umění nikdy nepřichází od štěstí.

Tento citát se dá chápat dvojím způsobem.
1 Umění jako uměleckého tvorbu…
Např. básníka F. Villona v životě provázely skandály, násilné činy, utíkal před spravedlností, stýkal se s pařížskou spodinou, několikrát byl vězněný.

Vnější štěstí mu nepřálo, ale co vnitřní? Vyjádřil své pocity ..

Podobně Ch. Bukowski a další spisovatelé či umělci. .

2. Dále beru umění jako určitou dovednost, schopnost, vědomosti, tedy např. i umění žít.

Když se někomu podaří dosáhnout štěstí, byť jde jen o jednorázový okamžik, uvědomí si, že štěstí nepřichází odněkud shůry, ale z vlastního vnitřního já, tedy z to, co a jak dělá, cítí, , co dovede atd.

Pocit štěstí se mění podle potřeb jedince, , podle nálady, podle toho, co chce dosáhnout, čím se chce obohatit, či zlepšit svou náladu.
Možná

V tomto případě bych doplniila, , že umění žít či jiné umění nepřichází od vnějšího štěstí, ale od jeho vnitřního vnímání.

Volně přeloženo: Opravdová umělecká díla nepochází od šťastných lidí.

Ryzí pesimismus,me­lancholie.

Šťastný a spokojený člověk není natolik kreativní…mozek mu nepracuje naplno.

Přibližně: Umění nepochází od šťastných. Asi je pravděpodobnější, že člověk s negativními pocity bude mít větší tendence vyjádřit co cítí, dostat ze sebe třeba smutek (vztek) do svého obrazu, šťastný člověk nebude řešit co maluje, namaluje první hezkou věc, která ho napadne… třeba krajinu, nebude dávat do svého obrazu tolik pocitů. To je co si myslím já. 🙂