Jak dlouho se o něco snažit a za něčím se hnát?

Dokud Tě to baví a přináší Ti to uspokojení. Někdy se i nedaří, ale nesmíš ztrácet naději. Většinou se nakonec vše v dobré obrátí. Naděje umírá poslední.
Ale občas je potřeba také „vypnout“ a relaxovat. Takže vždy a všeho „s mírou“.

Čekat nikam nevede. V životě je třeba jít stále do předu až do úplného konce. Jinak člověk začne chátrat a konec přijde rychleji

Vědět/Poznat, kdy má člověk za něčím jít,
a kdy si má říct dost, je umění a ne každý
se to naučí.

U mě vždycky stáli (a pořád stojí) na prvním místě lidé a vztahy.
Myslím si, že pokud se člověk nebude hnát za něčím bez ohledu
na druhé, nemůže to (moc) přehnat.

K odpovědi Pepe88:
Věřit v naději?
Znám jen „mít naději“ a věřit někomu, něčemu nebo v Boha.

Já věřím lidem.

Mám za to, že je to ryze individuální. Typický lovec se nezastaví nikdy. Jiný se spokojí s málem, smíří se se svou průměrností a zastaví se. Další dojde k názoru, že i cesta může být cíl a jde životem v klídku. Další si řekne, už víc nechci a skočí z mostu.
IMHO by se život měl žít tak, aby člověka naplňoval. A mít okolo sebe lidi, co ho v tom podpoří. Každého baví něco jiného a jinak. A je tolik krásných věcí na světě a život je tak krátký…

Já si myslím že věřit v naději a stále se motivovat je lepší,než když na dveře zaklepe depka.

Jde o to, co a jak hodně něco chceš.
Vzdělání je dobrý, ale samo o sobě nikomu moc nepomůže.
Peníze jsou imaginární. Důležitý je to, co za ně chceš pořídit. Bydlení, lepší bydlení, bydlení pro rodiče, cestování, auto, diamantový prsten pro partnerku, …
Lásku? Není nutné se za ní hnát. Stačí jí vyjít vstříc.
To samý štěstí. Když budu sedět doma a civět na TV nebo monitor PC, samo za nikým nepřijde.
Atd, atd.

Upravil/a: nyjono