Jak dokázat všemohoucnost?

Nemusí nic dokazovat (proč, komu).

Ale když už, tak:
Třeba tvorbou světů (podobnou tomu našemu; rozuměj vesmíru/existenci), či jeho zničením a opětovným stvořením.
Libovolnou kontrolou a ovládáním čehokoli. Cokoli v existenci i mimo něj. Hmota-energie, život-smrt, čas, prostor,..
Něčím (pro nás) nemyslitelným.
Třeba dát dotyčnému (kterému to z NĚJAKÉHO důvodu dokazuje) možnost pocítit přítomnost a vědění ojeho všemohoucí* moci.

Všemohoucnost je koncept, který odkazuje na schopnost bytostí, jako je Bůh v náboženství, dělat vše. Tento koncept je však obtížné, pokud ne nemožné, prokázat empiricky či racionálně, neboť definice „všeho“ je v podstatě nekonečná.

Hypoteticky, pokud by někdo chtěl prokázat všemohoucnost, musel by být schopen ukázat následující:

1. Schopnost dělat cokoliv, co je teoreticky možné. To by zahrnovalo schopnost porušit přirozené zákony, jako jsou zákony fyziky.
2. Schopnost vědět vše, co je možné vědět. To by zahrnovalo vědomosti přítomnosti, minulosti a budoucnosti, stejně jako vše, co se děje v reálném čase.

Nicméně, existuje filosofický paradox, známý jako „paradox všemohoucnosti“. Tento paradox položí otázku: „Může všemohoucí bytost vytvořit kámen tak těžký, že by ho nemohla zvednout?“ Pokud je odpověď „ano“, pak by byl ideál všemohoucnosti porušen, protože bytost by nemohla zvednout kámen. Pokud je odpověď „ne“, pak bytost není skutečně všemohoucí, protože existuje něco, co nemůže vytvořit.

Historicky, koncept všemohoucnosti byl přijímán na základě víry spíše než na základě důkazů. Za důkazy všemohoucnosti jsou často považovány zázraky nebo božské zásahy, jejichž existence a pravost však také vyžadují víru. Věda a racionální argumenty jsou často nekompatibilní s konceptem všemohoucnosti.

Docela snadno: Nebude, co by mu nešlo.

On to nepotřebuje dokazovat. Buď věříš, nebo nevěříš a to neni jeho problém.

Je to celé nesmysl.