Jak je možné, že dokážeme přečíst a pochopit text, v němž jsou slova s přehozenými písmeny?

S tím už jsem se taky setkal. Důležité je, aby první a poslední písmena ve slovech byla na svém místě, jinak nějakou přesmyčkou uvnitř slova se trénovaný mozek nenechá rozhodit a hned si vybaví nejpodobnější známé slovo, pokud to je dostatečně dobře známé slovo. Potíže mohou nastat u méně známých slov, u českých a slovenských textů s chybějící diakritikou a u slov jako „konverzace“ a „konzervace“, kde nějaká přesmyčka mění význam slova.

Nečteme po písmenech, ale po slovech. Pokud je první a poslední písmeno ve slově dobře a je i odpovídající počet písmen, tak mozek běžného čtenáře se s tím lehce srovná.

Protože po létech tréninku čtení už mozek nerozpoznává jednotlivá písmena jedno po druhém, ale celá slova. Dobrý je ten originální text (myslím, že to není případ bubliny na obrázku) kde se přehazování písmen stupňovalo – první řádky byly bez chyb a pak až někde uprostřed textu si člověk všiml, že na té zprávě „něco je“ 😉
(Ten text už jsem viděl snad někdy před 20 lety)

Upravil/a: quentos

Náš mozek čte celá slova, takže přehožená písmena nevadí. Když se dítě učí číst, vnámá písmena, slabiky, části slov, nakonec slova celá. Ta spojuje v celek a chápe význam,.

Až se děti naučí číst celá slova a vnímat je,, uloží si je v paměti,. Čím lepší a plynulejší čtení, tím lépe si j dítě zafixuje správné tvary slov a rozšiřuje si slovní zásobu a další složky řeči a využívá je nevědomky.

Všechno je třeba se naučit Důležitá je i pozornost.

Platí, že první a poslední hláska se musí shodovat. Někdy stačí u vyspělého a sečtělé čtenáře jen registrovat začátek slova a domýšlet podle kontextu.

Upravil/a: annas

A já půjdu v odpovědi ještě hloub→ máš ji v textu na přiloženým obrázku! (;

Mozek nespoléhá pouze na to, co vidí, ale především na to, co očekává. Na základě zkušeností už tedy odhadne, jaká slova budou následovat. 🙂

Nejdůležitější je, aby to nebylo jedno slovo, ale souvislý, smysl dávající text. S jedním slovem bez souvislosti, by to už tak jednoduché nebylo. Myslím si, že něco podobného běžně využívá angličtina, kde význam se větě dává až ze souvislosti. No a my dokážeme číst a dávat smysl slovům ze souvislosti, zejména pokud se jedná o čtení očima.

Jo to je známě a pěkné. Ale není to úplně přesné. Nestačí zachovat první a poslední písmeno, nesmí se to s tím zpřeházením přehnat:
V sutivososli s veuýmkzm na Cigadbrme Unterviisy všylo neajvo, že nálezžeí na padřoí pemsín ve sovlě.