Jak jste kdysi vnímali Spartakiádu?

mě bylo 10 a když jsme cvičily tak strašně lilo a bylo nám líto vojáků, jak se plácali v antuce a byli celí oranžoví, ale pamatuju na všechny krásné výlety po Praze na Petřín měly jsme na hlavách šátky, aby nás vychoušky a účitelky poznaly, když nás počítaly a jednou v metru se kámoška splašila, že nemá odznáček na něj se jezdilo zadarmo a ona měla obráceně oblíknutý tričko jé to bylo smíchu a dodnes je to takovej plašan no ve Střelci narozená a nej nej kámoška, my spaly v malý tělocvičně a bylo to super,hned bych ten čas vrátila..
když jsme dorazily domů tak každý říkal, že jsme cvičily moc hezky vlastně krásně, ale celá ta Spartakiáda byla prý moc krásná na té obrazovce to bylo jiné než my jako malé jsme to cítily na cvičišti..
každý nejvíc obdivoval vojáky :D
Doplňuji:
Damianko a víš, že jsem si to v podvědomí myslela já jsem v Panně a tak se mi líbí ty Tvoje odpovědi, ale i umělecký sklony a jak jsi vzdělaná..
jen já nemám tak dobrou slovní zásobu jako dřív už jsem o hodně pomalejší :DD

Upravil/a: briketka10

Byla to akce která neměla a doposud nemá ve světě obdoby. Takhle vlastně cvičil celý národ a pravidelně. Nacvičoval jsem ji několikrát, moc se mi to líbilo. Jako dítě,jako voják, a jako dospělý.
Tribuny byly plné, ale dostat se na Strahov nebylo nic snadného. Místa byly převážně za odměnu. A jezdili se sem dívat z celého světa. Měl jsem v té době tetu, která žila v USA , několikrát republiku navštívila, a vždy se snažila aby se trefila do spartakiády. Vstupenky musela objednávat o půl roku dříve než letenku, nebo lodní lístek

Kdysi jsem na podobnou otázku odpovídala takto:
Já byla Poupě a ničeho nelituji. Byla to paráda a rozhodně bych neměnila ten zážitek ze své puberty s dnešním rychlým dospíváním ani za nic! Připadaly jsme si v těch červenobílých dresech a čelenkách jako na obří diskotéce nebo na pódiu z filmu Flashdance, Michal David letěl (protože frčel i Diskopříběh), bylo to takové populární aerobickové Cvičme v rytme, kluci nám říkali Poupátka a nakukovali nám při nácviku do tělocvičny, posílali nám psaníčka a ovazovali je stonky pampelišek. Dneska by už nic z této – pro mě nostalgie a velké legrace – nikoho nenadchlo. Priority jsou jinde, hodnoty jsou změněny, lidé rozkastováni. Jsem ráda, že já ty vzpomínky mám. Bylo to fajn a byla to prča. 🙂
Teď dodávám:
Ráda jsem se dívala i v televizi a vím, že hodně našich známých a příbuzných také. Myslím, že jako otravu to bralo možná pár androšů, většina lidí se jí věnovala dobrovolně. Nepamatuji se, že by naši kdy říkali, že je to politicky nutný hnus.
ad Briketka10: Dík za stručný astrologický výklad (i mého) znamení Střelce. Konečně vím, na čem jsem! 🙂

Nebudu se dlouze rozepisovat, to bych jen opakovala co už napsali přede mnou. Cvičila jsem na 1.,2. a 3. celostátní spartakiádě, pokaždé na Strahově a zážitky mám nezapomenutelné na celý život ( pozitivní ). Měla jsem šanci si ještě zacvičit s kužely v roce 1985, jenže moje roční holčička neměla pochopení a při nácviku řvala odložena do části švédské bedny. Bohužel, žádný všesokolský slet se tomu nevyrovnal, nacvičoval skutečně skoro celý národ, ten zbytek to aspoň sledoval 🙂.

2× jsem cvičila, poprvé pobyla delší dobu v Praze. Opravdu nezapomenutelný zážitek. Navíc jsem měla trému, protože naše skupina cvičila v předních řadách. Sice některý den jsme padaly (jen dívky) únavou, ale potllesk diváků byl odměnou.. Později jsem několikrát sledovala generálku jako divák. Bylo snazší sehnat vstupenku než na hlavní dny. Je pravda, že se nacvičovalo na úkor vyučování, dále soboty a neděle – místní , okresní i krajská vystoupení. Šlo určitě o politickou propagaci, ale to je jiná skutečnost.
Byla jsem unesena nádhernými barevnými obrazy na ploše a oceňovala zájem diváků i to, že nešetřili potleskem.

V dobách spartakiád jsem byla také ve věku Poupat jako Damiana. Některé ze spolužaček nacvičovaly, ale myslím, že od nás tehdy na Strahov nakonec nikdo nejel. Velmi se mi líbily slušivé červenobílé trikoty s čelenkami a i písnička od Davida byla skvělá, veselá a taneční. I na Strahově potom to vystoupení vypadalo báječně stejně jako to vojáků – to bylo navíc neskutečně náročné, precizní a přišlo mi to tehdy velmi nespravedlivé, že byli všichni vojáci tolik udýchaní, zatímco třeba rodiče s dětmi si tam tak vesele pobíhaly a pletly to 🙂. Klobouk dolů před vystoupením vojáků.

Nějaké odpovědi jsou zde:
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-by-asi-vypadala-spartakiada-v-dnesni-dobe

Ideologie byla pouze v tom, že to podporoval stát, proto se to mohlo uskutečnit.
Do cvičení ale nikdo nikoho nenutil.
Později, zejména ženy se o účast doslova praly. Já jsem cvičil na druhé celostátní spartakiádě a stačily mně na to červené trenýrky, tílko a plátěnky.
Do Prahy jsme jeli v „dobytčácích“ a bylo to veliké a krásné dobrodružství.
Později jasem se účastnil pouze jako televizní divák a v paměti mám úchvatné cvičení vojáků v průtrži mračen !!! Nevím ale která Spartakiadá to byla.

Naštěstí jsem se takovým akcím vyhnul a nelitoval toho. Nejsem postaven na davové akce.
Ale v telce se mi to líbilo a stále líbí. Kdyby ty holky a mladé ženy co tam cvičily, jak jsme viseli na obrazovkách. Bylo vidět, že z toho cvičení měly radost.
Škoda, že taková krásná myšlenka byla znectěna politickými žvásty. Dneska ještě podobné akce běží, ale je to mimo zájem TV a celé společnosti.

Já jsem cvičil pouze jako dítě školou povinné v r.1964 a to se mi vůbec nelíbilo (teda to nacvičování).Jako dospělý jsem nikdy necvičil, ale v televizi se mi to líbilo.
Ale mám kamaráda, který cvičil jako voják na spartakiádě, ale ten nadával jak mohl.Ráno ve čtyři hodiny budíček a nacvičování.Od šesti hodin normální vojenský výcvik.Po přečtení rozkazu (ukončení pracovního dne vojáků) chvíli volno a od 17ti hodin zase nacvičování.Pak večeře a od 20ti hodin další nacvičování.až do večerky (22 hod.)Vojáci, kteří nebyli vybráni na nácvik Spartakiády si užívali volno a oni stále jen cvičili.Další věc.Vojáci vždycky měli náročné skladby a říkal, jak hodně kluků se u toho zranilo (do civilu šli někteří jako invalidi), hodně zubů vyražených, hodně zlámaných nohou a rukou.
Říkal, že jediný klad byl, že měli povinné opalování, takže někdy proleželi celé odpoledne a opalovali se.V Praze pak měli trochu volna, ale zase, byla to vojna a vojenský režim, čili se hlásit kam jdou a večerka ve 22 hodin.