Jak mladé vrátit k zájmu o staré české filmy?

Tak „Marečka“ nepovažuji zrovna za moc starý český film, ty další už ano. Domnívám se, že nařizovat vnoučátkům nějaké povinné dívání asi nebude to pravé ořechové. Jakmile začneš něco na někom vynucovat, můžeš lehko docílit i opačného efektu, než toho žádoucího. Spíš bych volil nějakou nenásilnou formu a příliš bych netlačil na pilu. Univerzální způsob neznám, těžko radit. V jejich věku bych se taky raději díval na Poklad na Stříbrném jezeře, než třeba na toto:
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=qquywOIr8zI&fe­ature=emb_rel_e
Aby tohle člověka oslovilo, musí k tomu nějak dozrát, něco prožít… Nějak to bude působit na staršího člověka, skutečného vlastence a jinak na průměrného „náctníka“, který z toho bude mít nejspíš psinu. Jak píše elkon, je to hodně o rodičích, výchově.

Obávám se, že nikdy v historii nebyla tak strašná propast mezi generacemi, jako je teď. Naprostá diskontinuita je způsobena technologiemi, a způsobem života, neúctou ke starším, ba ani k rodičům a prarodičům. Mladí si myslí, že s nimi teprve začíná svět, a předešlá generace snad lezla po stromech. Je to ztracené.Mladí nemají v hlavě mnoho, protože spoléhají, že ví, kde to kdykoliv najít. A v knihách a filmech to není.

Upravil/a: Ametyst

Zpravidla, když někoho do něčeho nutíš, tak ho to nebaví a nenadchne ho to, i když je to třeba dobré… ;) Mě někdo takhle nutit, tak se mi to taky nebude líbit.
K někomu jet na dovolenou/na víkend/prázdniny a povinně se na něco dívat, to bych šel třeba raději dobrovolně dělat domácí práce, jako štípat a nosit dříví, uklízet, séct, … :D Nutit do odpočinkových věcí, které mají být oddechové, relaxační, POHODOVÉ, dobrovolné, zábavné, je asi horší, než nutit do práce.
Je to o psychice, vnitřních pochodech, emocích, … a působeních na ně vnějšími vlivy.

Dobrý je kompromis, udělat něco co chceš ty, za něco, co chtějí oni. Oni/ony se s tebou podívají na něco, co chceš ty, ty se s nimi podíváš na něco, co se líbí jim (třeba ty kapitány Ameriky a Ironmeny) a pokud ty se nechceš dívat na to „jejich“, proč by se oni měli dívat na to „tvoje“ (bez ohledu na věk a příbuzenský vztah). Můžeš je nutit dívat se na něco, ale přinutit je, aby se jim to líbilo určitě ne… navíc každému se taky všechno nelíbí a postoj se liší i podle motivace a příkladu od ostatních autorit.

Všeobecně ve společnosti: přimět motivací a propagací… nové ukázky/trailery, nové promítání starých filmů (zdarma nebo za nepatřičný peníz), větší dostupnost, zpopularizování hlášek, příběhů atd. Děti taky často baví to, co mají rádi rodiče, dělají to, co oni, napodobují je,… Jít příkladem, vést, motivovat je základ a odporuje si s „ředitelováním“, rozkazováním, nucením a násilným přístupem (i když třeba jen psychicky násilným).
Každopádně, proč je to vlastně důležité? Já mám raději obavy o postoj dnešní mládeže k četbě, učení/rozvoji a mravům, než nějakým starým (českým) filmům. Je to důležité pro ně nebo pro tebe (nebo pro českou kutlutru/kine­matografii – která se bez toho vlastně obejde..)?

Upravil/a: Disraeli

Nelze se vrtit k zájmu, který nikdy nebyl. A u mladých to zkoušet přes jejich přání, je zbytečná práce, která nadělá více škody než užitku.

Třeba i výchovou v rodině. tam, kde bezmezně hltají vše co se týká Ameriky, to bude těžké. Začíná to třeba i v dětství u pohádek. Máme krásné pohádky, ať hrané, nebo třeba animované. Ale musí být i zájem rodičů. Tam, kde prosazují často slaboduché americké animované pohádky, to také nepůjde. Problém je také už od školky. Stačí jedno, nebo dvě děti, které nic jiného než zmíněné věci neznají a už to je jak lavina. Není to o nějakém vynucování čehokoli, ale o národní hrdosti a patriotismu.

Upravil/a: elkon

Ony v první řadě tyhle filmy o ničem nejsou. Vycházejí z odlišné tehdejší mentality, a dnešní divák neocení vztahy mezi osobami na obrazovce. Vždyť i v těch hloupých Chalupářích člověk najde tolik vlivů tehdejšího socialismu a dnes vztahů k nepochopení (drby na vesnici, starání se, „aby to někdo nevěděl“, „aby nás někdo neviděl“, „co na to lidi řeknou“ – to dneska nikoho nezajímá. Dnešní lidé si nastříkají vlasy na fialovou a názor ostatních je nezajímá – proč by také měl?).

Rozhodně jsou staré české filmy lepší než to, co se plodí dneska (Kameňák, Ulice, Ordinace, Babovřesky, „kriminální“ seriály… naprostý odpad). Ale mladým bych spíše předkládal filmy, které za něco stojí, pro které musíme do zahraničí. U nás je použitelný pouze Svěrák a Forman.

Pro každého je staré něco jiného, ty už asi taky neujíždíš na filmových dílech natočených 50 let před tvým narozením. S přihlédnutík k rozsahu dnešní tvorby a rozšíření o nabídku zahraniční produkce, troufám si tvrdit, že dnešní mladí až budou v tvém věku budou mít filmový rozhled mmohem vyšší, než ti, dnes starší a až přijde čas, asi se i na nějaký film z doby svých pradědů, ze zajímavosti také podívají.

Nijak!!!
Ponechte člověku svobodný výběr (s ohledem na jeho schopnosti a „výbavu“).
K chuti (oblibě), výběru sledování filmů a starých filmů (černobílých), musí člověk dospět sám.
Jediné „servírování“ filmové tvorby jsem zažila na základní a střední škole. Místo vyučování jsme s radostí shlédli každý film. Mně se tehdy většina pohádek, později filmů, vždy líbila.
Každý „mus“, vnucování, mívá i opačný efekt = odpor.

Jiní si lámou hlavu nad tím, jak mladé přimět ke čtení kmih. Chybí jim slovní zásoba. Neumí používat mateřský jazyk. Značně zaostáváme za světem. 60% chlapců do 17 let nečte vůbec. Někteří, další, maximálně komixy. Co asi budou sledovat, za filmy….. Český národ pomalu a jistě krní a hloupne. ;D