Jak na matku,která mě a mého muže neustále napadá a psychicky ničí?

Promluvit si s ní, proč ho vlastně nemá ráda, navíc je to starší člověk, a někteří starší lidé špatně nesou velké změny, což změna partnera po tak dlouhé době je. Asi bych se odstěhovala. Než se nechat buzerovat a žít v nepříjemné atmosféře… Třeba ne na konec republiky jen do jiné části města, kdyby se něco dělo budete u ní za chvíli, když se s ní nebudete chtít vidět prostě se s ní neuvidíte. Když bude chtít peníze, tak prostě potlačit v sobě dobráctví a říct jí, že sami žijete z jednoho platu, a že bratr prostě a jednoduše nemá chlastat, živit takového člověka se nevyplácí nikomu. Ani rodičům, kteří tak vidí jak jejich dítko dopadlo a je samotné je to musí trápit. Pokud chce bratra i nadále živit, je to její rozhodnutí vzdávat se svého důchodu v jeho prospěch ačkoli ví, že to celé prochlastá.

Z Vašich slov není zřejmé, proč Vás matka nenávidí. Pokud Vás nenávidí a psychicky ničí (jak píšete) jen tak- bez objektivní příčiny, těžko to vyřešíte jen mezi sebou. Doporučuji obrátit se na psychologa. Pokud by matka přistoupila na společnou psychoterapii s takovým nezaujatým odborníkem na mezlilidské vztahy, byla by to dobrá šance. Podle mě by Vás měla respektovat i když jste se podruhé vdala; a to tím spíš, když je to druhé manželství šťastnější. Když se vaše vztahy nezlepší, nemusíte s ní bydlet. Jestli Vám na ní záleží, můžete jí sehnat ošetřovatelku, která jí bude pomáhat ve stáří (případně přez ošetřovatelku mámu podporovat) a mámu můžete navštívit jen občas.

Vracet se domů,jak do války.......
Určitě znáte,nebo alespoň tušíte příčinu citu,která vaše máma chová k vašemu muži.
Tam by se asi mělo začít.
Když se dva nemohou dohodnout,má každá strana důvod,proč.
Zkusit si na rovinu promluvit?
Ale tyhle dálkové rady........

V podobné situaci jsem vyrůstala. Tady pomůže jen odstěhovat se. Když barák sama neutáhne a zjistí, že Vás potřebuje, sama se připlazí a pak si můžete podmínky klást Vy. Čím déle si to necháte líbit, tím budete nešťastnější.

Já bych se také odstěhovala.
Nemůžete řešit cizí problémy.
Máte vlastní život a tak se z něj těšte, jak můžete, roky utíkají.

MĚL SEM DIVNOU MATKU,TAKY VŠECHNO CPALA MÝMU BRATROVI I KDYŽ VĚDĚLA ŽE TO PROCHLASTÁ A NAKONEC NAPSALA CELÝ DĚDICTVÍ NA NĚJ A JEHO RODINU.NEBYLO TO VŮBEC FÉR,I PŘESTO SEM JI MĚL RÁD.KDYŽ OPRAVDU NĚCO POTŘEBOVALA TAK SI NA MĚ VZPOMĚLA,ALE JINAK OPIČÍ LÁSKOU MILOVALA JEN MÝHO BRATRA.NEMĚLA PŘÍČINU MĚ NEMÍT RÁDA PROTOŽE SEM BYL K NÍ A TÁTOVI HODNEJ,VÁŽIL SEM SI JICH.NĚKTERÉ MATKY SOU PROSTĚ DIVNÝ,ALE SOU TO NAŠE MATKY A NA MÍSTĚ JE JIM ODPUSTIT A ODSTÉHOVAT SE.TŘEBA VAŠE MATKA DOSTANE ČASEM ROZUM A KDYŽ NE TAK SE TÍM NETRAPTE PROTOŽE JE TO NA JEJÍM ROZHODNUTÍ A ODPOVÉDNOST SI PONESE PŘED BOHEM SAMA ZA SEBE.BIGFOOT