Jak nebo čím přesvědčit mámu, aby mi povolila řidičák na motorku?

fgh
citace…každé mámě, která má své dítě aspoň trochu ráda, záleží na štěstí svého dítěte…
Každé mámě , která má svoje dítě ráda, záleží na tom ABY SE JEJÍ DÍTĚ NEZABILO, což v případě motorky existuje.
Takže plně jeho mámu chápu.Je vidět, že ještě nejsi rodič a nevíš co je to mít strach o své dítě.
Pokud si myslíš, že největší štěstí dítěte je MÍT MOTORKU, tak pak lze pochybovat o tom, zda-li jsi vůbec dospělý.
A pokud jsi si nevšiml, tak nejvíce zabitých mladých lidí (i když už dvacetiletí nejsou ve smyslu zákona dítě, ale v očích svých rodičů stále jsou dětmi) jsou právě motorkáři či mladí majitelé čerstvých řidičáků.
On si každý myslí, že je MISTR a jak umí jezdit a přitom v první (obrazně řečeno) zatáčce se zabije.
Na silnici jsme už potkal několik takových mladých řidičů, kolo u auta vyměnit neuměli (musel jsem jim s tím pomáhat, protože ani nevěděli kam dát hever), ale jakmile měli kolo vyměněné, tak na silnici machrovali (ukazovali jak umí s autem hrabat..přitom si neuvědomují, že si tím kazí gumy..a nebo předjížděli na plné čáře do zatáčky kam neviděli).

Lanhy, opravdu si nemyslím, že já patřím k těm, co neumí vyměnit ani kolo u auta. Okolo vozidel se pohybuji od mala. Navíc nechci ani řidičák na nějak závratně silnou motorku. Co si budeme povídat 125ccm není zrovna málo. A také nejsem žádný frajírek, co si musí něco neustále dokazovat. Například vysokou rychlostí, ničení pneumatik a mnohých dalších věcí.

V tom případě bys pomalu ani nesměl vyjít z domu, aby ses nemusel bát, že tě něco/někdo zabije. Život je od toho, aby sis ho užil, ne abys celý život nic nedělal, protože se bojíš neúspěchu, či i případné smrti… To si jako každý člověk nemá pořizovat motorku/auto, protože se bojí, že nabourá a umře? Říkáš blbosti…

Nemyslím si, že největší štěstí dítěte je „mít motorku“, ale očividně pro něj to štěstí je, a pro každého člověka je štěstí něco jiného, takže se příště zamysli než něco napíšeš.

Lidé se bojí neúspěchu, smrti, snaží sem tomu vyhýbat, a proto nakonec umřou smutní, bez žádných zážitků, úplně prázdní…

fgh: s tvou odpověďí nesouhlasím (z pohledu rodičů určitě nechtějí dětem kazit život – matky budou chránit své děti, i když se jim to nebude líbit), nic méně s příspěvkem v diskusi souhlasím. I když jisté omezení rizika (např smrti) je potřeba do s vých činností zahrnout. Téměř panický strach z neúspěchu je snad národní sport.

Každý psycholog ti řekne, že lidi přibližně do 18-let nejsou ještě zcela vyvinutí (tím nechci říct, že jsou holoupí) – nemají třeba vyvinut pud sebezáchovy, a je na těch zodpovědných, aby na to trochu „dohlédli“. Těm maldistvým se to pochopitelně nelíbí.

Klumprt uvedl hezký argument: když se to cyklista nebude učit na menších strojích teď, riziko za 2–3 roky se silným strojem bude mnomem větší.

Otázka zněla: „Jak nebo čím přesvědčit mámu, aby mi povolila řidičák na motorku?“

Tak jsem mu dal menší manipulátorský tip, jak ji minimálně zkusit přesvědčit.

Nicméně to, že rodiče svým dětem zakazují, co můžou dělat, nebo jim naopak přikazují, co mají dělat, i když to ty děti dělat nechtějí, je kažení života. A protože spousta dětí se bojí svým rodičům říct svůj názor, a inteligentně to s nimi prodiskutovat, že jim rodiče nebudou stát za řití celý život, tak radši jen kývnou hlavou a vše odsouhlasí = také jeden z faktorů, proč je spousta lidí na světě nešťastných a neúspěšných, a to i když se řídili radami svých rodičů, kteří to s nimi možná mysleli dobře, ale vůbec jim to nepomohlo, naopak, uškodilo.