Jak se dá odblokovat a rozjet stávkující mozek?

Ničím jiným, než pravidelným, vytrvalým tréninkem. Cvičit to, v čem chceš vynikat (nebo v čem se chceš zlepšit). Trénenik koncentrace/po­zornosti (na internetu je X cvičení, jsou i knihy), trénink paměti, trénink samotného myšlení/mozku a logiky, kreativity, rétoriky (řeč, vyjadřování, znalost slov, pohotovost myšlení, porozumění,..). I celkově kognitivních funkcí.
Rozvoj schopností i charakteru, osvojování dovedností, trénink myšlení, pohyb a zdravé tělo (má vliv na mozek i psychiku), duchovní/mentální cvičení (typu meditace).
Hledej na internetu v CZ i AJ… je tam obří spousta (účinných) rad, návodů a tipů, jak se v něčem zlepšit. Proč o nehledáš tam a pak podle toho nepostupuješ?
V čem selhávám, co mi nejde (definuj si to, zjisti ho, vyhledej) – bude to souviset s konkrétními lidskými vlastnostmi, schopnostmi, dovednostmi… a princip, jak se v tom zlepšit, je, že se tomu budeš věnovat.

Důležitá je disciplína a sebekontrola. Taky vytrvalost, odhodlání a další. Bez toho ani na sobě nebudeš řádně (a pravidelně) pracovat. Na svých schopnostech, dovednostech, mysli atd.
Další důležitá věc je změnit přístup, nenutit se, nepodceňovat se… a když už si člověk upřímně přizná, že v něčem nevyniká, tak se kvůli tomu netrápit a neobviňovat se. Příjmout to, jaký člověk je… a pak s tím něco dělat. „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.” Prostě, kdo hledá najde. S odmítavým a kritickým přístupem (ať už k sobě nebo té problematice, co tě trápí) taky daleko nedojdeš… totiž nikam.
Rozlišit přání od skutků a taky si přiznat, co skutečně ne/chceš a jak se čemu věnuješ. Bez toho, aby člověk na sobě pracoval a něco cvičil/trénoval, se nemůže zlepšit ani nikam posunout. Všiml jsem si, že za těch pár let tady jsi měl spoustu takových otázek (de facto všechny stejné)… ale jak si na sobě za tu dobu pracoval – kdo ví. Možná se ti nechce, možná tomu nevěříš (že se v tom můžeš zlepšit nebo že tréninky v těch věcech „fungují“ atd), nemáš to rád, možná tě NĚCO odrazuje a podobně. Jakýkoli trénink chce čas. Ke zlepšení může docházet v krátkém měřítku, ale skutečně dobré výsledky jsou vidět po několikati měsících (pravidelného tréninku).
Otázka asi není, co mám dělat (jžš, těch způsobů, co dělat a jak se zlepšovat, je hromada a není vůbec těžké je vyhledat), ale jak se k tomu donutit a pracovat na tom… Podle mě možná hledáš nějaký zázračný tip, který tě „upgraduje“ z nuly na 100 během vteřiny. Nic taového neexistuje. Je jen trénink a vytrvalost.

Upravil/a: Disraeli

Asi ti počítačka zničila mozek, doporučuji toto video https://www.y­outube.com/wat­ch?v=T_U45QZMPfQ

To je další rakovina dnešní doby.

Mozek není perpetum mobilae, je to biologický makroprocesor, a jako takový potřebuje odpočívat, zvláště proto, protože on si – chudák – moc neodpočine ani tehdy, když spíš.

Řešením je duševní hygiena.

Krok po kroku se nauč dělat jednu věc, tzn. jíš, tak jíš, nečumíš u toho do Goebbelsovy skříňky, nečteš u toho Rudé Právo, ani u toho nepřemýšlíš nad tím, na co bys si dal kalhoty, kdybys neměl nohy. Jíš, soustředíš se na jídlo, čumíš do misky / talíře. A jakmile dojíš, tak Schluss, žádné přemýšlení nad tím, jestli jsi to mohl, namísto bagrování, zdlabat vidličkou a nožem, nebo jestli jsi si to měl osolit více, či méně. Ne. Už to bylo, změnit to nemůžeš, věnuješ se další činnosti.

Máš se něco naučit, dejme tomu, tak si na to vyhradíš čas, místo, tak abys nebyl rušen zvenku, a nebudeš přemýšlet osm hodin dopředu, jaký máš pocit, nebudeš se v tom hnípat, hrabat, jak bába v koksu. Ne. Jestliže se máš učit od 3.00 pm, tak ještě 2.59.59 pm to učení neexistuje. Ale v ty 3.00 pm neexistuje nic jiného, než to učení.

Tím, že se v něčem hnípeš, nad něčím špekuluješ, jestli je to složité, nebo jednoduché, uděláš leda tak prd. Ono to není ani složité, ani jednoduché, protože to jsou relativní pojmy, nejsou to konstanty – co je pro Tebe složité, já mohu považovat za banální, a naopak. Ztráta času. Sedneš si a budeš provádět nejlépe, jak umíš. Když nebudeš vědět jak, najdeš si to, zeptáš se, a pak budeš pokračovat v činnosti.

Hodinu před spánkem nebudeš nic dlabat, nebudeš čumět do placatého přístroje, do Goebbelsovy skříňky, ani provádět jiné podobné cypiny, ale sedneš / lehneš si a budeš odfiltrovávat všecky cypiny, co Ti přicházejí na rozum. Pochop, problém má buďto řešení, a pak je třeba aplikovat řešení, nebo řešení nemá, a pak nemá sebemenší smysl se v něm hnípat, starosti prostě nepomohou, tak jako tak. Takže Ty si tu hodinu před spánkem „dořešíš“ všecky myšlenkové procesy v hlavě, vyčistíš operační paměť, a pak půjdeš spát.

Nečekej, že to půjde bez práce, nečekej, že to půjde ze dne na den. Nepůjde, možná ani z měsíce na měsíc, ale budeš-li na tom pracovat, výsledky se dostaví.

Nebojuj s tím, je to velký omyl. Každý máme svoje mantinely a předurčení. Do něčeho se nutit a bojovat s tím má za následek jen to, že na to vyčerpáme svou drahocennou živozní energii. Dej to někomu udělat.