Jak se na patřičném oddělení odběru orgánů VČAS dozvědí, že „někde“ zrovna leží případný/možný dár­ce?

Já si to představuji tak, že je řekněme „nehoda“ někde „v Brodu“ a nebo v totální řiti tak letí vrtulník, třeba, no a tam těžce zraněným až skoro mrtvým se vyklube Čech, který NENÍ zaregistrován v Národním registru osob nesouhlasících s odběrem tkání a orgánů. Takže odtud je třeba jej patřičně a především RYCHLE dostat na nějaké to oddělení odběru orgánů, pro které, jak víme, pracuje řada koordinátorů. Protože si myslím, že PATŘIČNÉ ODDĚLENÍ odběru orgánů by mělo o případném dárci vědět už nyní, když se hraje o minutky. Takže teď, po tý nehodě, co, jako? Jak ti koordinátoři pracují? Protože záchranář zachraňuje/lékař léčí, tam jediná jeho starost přece je dostat skoro mrtvého někam „na stůl“ s úmyslem jej zachraňovat. A „smolař“ na stole je však taky velice pravděpodobná případná mrtvola. Tak? Jak odtud pracují ty týmy, ty kordinátoři, kteří informace v tuto chvíli nemají? Bo řeklo se, lékař léčí/záchranář zachraňuje, čili tito JISTĚ na případné „sdělení“ (bonz, hlášení… říkejme jak kdo chce) NEMAJÍ ČAS. Přitom u dárcovství se hraje doslova o každou sekundu a ščím rychleji se dostane orgán či tkáň k pacientovi/če­kateli, tím určitě lépe. Já tomu nerozumím. Protože hlášení ohlašovatelem typu: „máme tady čerstvě mrtvého nehodil by se (?) případně na orgány“, mně přijde takové jako divné. To kdo mám být ohlašovatelem a kam efektivně zahlásit? Nehledě na etické otázky kdy je potřeba dále kontaktovat rodinu bo etika je při transplantačním zákonu zjevně nad zákon stejně jako morálka u jiných a tak řekněme že bobík- smolař u sebe nemá občanku a hotovo- o odběru je tedy jasně rozhodnuto a BYLO DÁNO. Jak? Kde? Kým? Komu hlášeno? Děkuju.