Jak se říká tomu, když je v literární díle začátek a konec prostorově a dějově stejný?

Dotaz souvisí s kompozicí, to je se záměrným uspořádáním jednotlivých jazykových i tématických složek literárního díla v celek. S takovou formulací, kterou jste uvedla, jsem se nesetkala. I v této oblasti se pojmy mění. .

V epice se užívají tyto kompoziční postupy: (hledisko časové a místní)

Chronologický postup – kronikářský způsob – jak šel čas
Retrospektivní – zpětné řazení – východiskem je závěrečný stav, vysvětluje se zpětně – př. jen 1. kapitola – např. M. Waltari – Egypťan Sinuhet – nebo jiné knihy vzpomínek, J. Loukotová – Pod maskou smích
Rámcový – určitý motiv je v úvodu i v závěru; př. díla orientální – dílo se skládá z více příběhů vložených do děje hlavního – př. Příběhy tisíce a jedné noci nebo Boccacciův Dekameron
Paralelní (prolínavý) postup – samostatné příběhy – jdou vedle sebe, nezasahují do sebe (př. Příroda a lidský život) nebo se seznamujeme s několika dějovými liniemi např. s jednotlivými osudy hlavních postav) – ty se postupně proplétají (Páral, Zapletal – V šest večer v Astorii –příběhy spolužáků po x letech)
Řetězový – návaznost událostí, které jsou spjaty s hlavním hrdinou či jen několika málo postavami. Babička Němcové.
In media res – skok doprostřed děje.
Může jít i o vztah prologu( úvodu, vstupu, přredmluvy) a epilogu (někdy to bývá také ukázání postav děje po nějaké době, často po několika letech, tedy co se s nimi nakonec stalo.

Slovník literární terorie