Mám vnučku která s přítelem před 10-ti roky koupily byt 1+3 za
1,250.000,–Kč v okresním městě. Oba se podílely na koupi
následovně:
Vnučka...........částkou 430.000,–Kč v hotovosti –
Přítel............částkou 125.000,–Kč v hotovosti
Podle smlouvy poskytla banka vnučce meziúvěr do výše 855.000,– Kč.
Úvěr z důvodu mateřské dovolené splácí přítel. Vzhledem k ukončení
družského vztahu přítelem, který již v tomto vztahu nechce a nehodlá
pokračovat, mám následující dotaz:
V jakém poměru či procentech má přítel nárok na vyplacení z částky
již umořeného úvěru, po převedení bytu do výlučného vlastnicví
vnučky, s tím že zbytek dluhu bude za pomocí rodičů i sama
umořovat?
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? ivzez před 2246 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Podle mne by měl bývalý partner nárok na svou část
vstupních financí plus na polovinu splátek úvěru.
Po dobu vztahu v tom bytě bydlel, kdyby bydlel jinde,
musel by hradit nájemné. Podle mne by se na splátkách
za období, po něž v bytě bydlel, měl podílet polovinou.
Poznámka:
Použila bych obrat „partnerský“ (nikoliv družský) vztah.
0 Nominace Nahlásit |
Pro tyto pseudovztahy neexistuje žádná zvláštní právní úprava, jako je tomu u manželství. Jsou to cizí lidé, kteří by se měli vypořádat dohodou. Pokud bychom zanedbali ostatní věci, které do toho kdo dal či vzal, tak by bylo spravedlivé, kdyby si „přítel“ odnesl vstupní vklad + splátky úvěru, které zaplatil.
0 Nominace Nahlásit |
… podle mne by měl dostat zpět vstupní poplatek a všechny splátky, co
platil >>> tím se vyrovná byt (normálně se tomu říká tuším
vyplatit někoho) … veškeré náklady na pořízení bytu tedy ponese vnučka
a jí bude byt patřit …
… ohledně výživného je to jiná, to bych do toho nepletl … i když by
tu byla možnost:
nevyplácet přítele, ale rozpočíst vklad+splátky na výživné: oba by na
tom vydělali, ona nemusí shánět peníze na vyplacení, a on do začátku
nebude zatížen výživným …
0
před 2245 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Tady se přikláním k názoru Ivzez. Možná bych byl ještě o něco přísnější. Podle mně vedli v dané době společnou domácnost a na nějakou polovinu splátek bych se v daném případě víte co. Předpokládám, že to děcko kvůli kterému byla žena na mateřské je jeho, takže zkrátka společná domácnost se vším všudy. Pokud je ona na mateřské, nemá šanci na výdělek a je to i jeho „vinou“. Ještě bych zohlednil podmínky hypotéky… Při 30 letém rozvržení splátek bych splátky opravdu dal na roveň běžnému nájemnému. Pokud spláceli výrazně rychleji, část by se dala považovat čistě za příspěvek na pořízení a z toho by podle mně mohl dostat polovinu zpět. Stejně jako všechny prachy které dal do koupě ze svého.
Pokud dělali nějakou větší údržbu, dá se mluvit o zhodnocení které provedl partner. Pokud ne, náklady na údržbu teprve přijdou a jsou to náklady které se hromadili v době kdy tam bydlel a dopadnou později na ženu. Důvod navíc proč splátky přirovnat k „nájemnému“ – součástí nájemného je zpravidla i fond oprav.
Ideální řešení nejspíš neexistuje. Jediné skoro ideální řešení je pokud se partneři dokáží sami dohodnout tak aby oba byli relativně spokojeni. (Na naši vizi spravedlnosti by se v takovém případě mohli zvysoka…)
Pokud jsou rozhádaní, tak by mělo být jasné, za co kolik komu kdo platí. Vyrovnání se pak může skládat z mnoha položek, na kterých budou schopni se dohodnout. Myslím, že na položkách, kolik by zaplatil jinde či peníze zhodnotil jinde se nedohodnou.
Také si myslím, že se spíše nedohodnou.
Ale podle mne by nebylo v pořádku, kdyby obdržel vše, co do koupě bytu vložil. I on v něm bydlel, „přispěl“ k jeho opotřebení, …
Z otázky není zřejmé, jestli byt opotřebením znehodnotil nebo nějakými úpravami zhodnotil. Proto si myslím, že by v jedné položce měl dostat vše, co do toho vložil a následně v dalších položkách by si měli vzájemně vyrovnat ostatní pohledávky, aby bylo i do budoucna jasné, co kdo komu za co zaplatil.