Jak se za komoušů kupovaly foťáky a příslušenství?

Před rokem 1989 digitální technika byla v začátcích tak byly fotoaparáty převážně na kinofilm nebo 6×6 cm 6×9 cm.Fotoaparátu byl poměrně dobrý výběr, Třeba pro děti Značka Pionýr za 60 Kč,ruská zrcadlovka Smena za 300 kč.Flexareta za 800 kč Moje Exa 1A za 1700 Kč.Kvalitní fotoaparáty a dalekohledy byly z Ruska. Třeba Kyev, Ljubitěl.....
Doplňuji:
Film 6×6 cm používal foťák Pionýr,Flexareta. a Flexaret tuším 6 měl i vložku na kinofilm 6×9 cm to byly foto desky. používala se vývojka,ustalovač ,,tank" zvětšovák,časovač, foto papíry, leštička-sušička konečný produkt byla černobílá fotka. U barevné to bylo složitější zhotovení jedné barevné fotky přes hodinu.
Nějak nechápu ten Tvůj pojem ,,tiskárna“ Prodejny Foto-kino byly v každém městě i s foto materiálem.

Upravil/a: jirkajirka

…„se někdo rozhodl, že si pořídí Hasselblad“…
;-DDD
Buďto za profíkama (ti občas něco prodali) a nebo na západ… Na zájezd, za ´západní měnu´ (občas tam někdo dělal, oficiálně), za přijedšími turisty…

U nás se dalo koupit (nové) fotovybavení

• ruské (sorry, sovětské) – průměná kvalita, někdy spíše mizerná, technologicky zastaralá
• východoněmecké – místy vynikající, ale hrubě nedostatkové (asi jako kolo Favorit)
• semotamo odkudkoli, pokud šlo o potopený kontejner, čórku (´východní blok´ kradl tak, že dneska se i nepřizpůsobiví občané diví), kvalita naprosto neurčitá

BTW – pokud se někdo „rozhodl“. že so pořídí „Hasselblad“ (třeba středoformát) a i s nějakými objektivy – rovnou mohl prchnout přez hranici. O takovýchto foťácích se tu nesmělo (před ´89) ani špitat…

1. Digitální technika se tehdy ve fotoaparátech ještě běžně nepoužívala a když
se začala používat byla velmi drahá.

2. Tehdy se tak běžně nefotilo jako dnes. Fotoaparáty neměly automatiku, kdo neznal základy expozice moc toho nenafotil. Také mokrý proces a potřeba vybavení fotokomory odrazovaly. Fotografování rozšířily až kompakty na kinofilm , které byly běžně k dostání. Ne všechny značky, ale Canon a Minolta se daly běžně koupit.

3. Ze zrcadlovek byly k dostání na př. Yaschica 35 a dvouoká zrcadlovka 6×6 s expozimetrem ! Ale i jiné značky. Kdo o ni měl zájem tak ji sehnal. Dělaly se jednorázové dovozy.

Gró prodeje však byla Praktika, Exa ( NDR), a fotoaparáty sovětské provenience nejkvalitnější byl Zenit a jeho dlouho ceněná fotopuška.
Ta se přestala používat až když se do digitálů začala montovat stabilizace.
Fotoaparáty měly vysoce kvalitní optiku. Objektivy se používají dodnes !
I takový Ljubitěl ( dvouoká zrcadlovka za 200 Kč dávala vynikající výsledky.
Také sovětské filmy byly velmi kvalitní protože se na nich nešetřilo stříbrem.
Co se týká citlivosti byly na tom lépe anglické Ilfordy a i ty se daly běžně koupit.
Barevné filmy byly AGFA, ORWO ( východoněmecká AGFA), Fujfilm a jiné značky.
Velmi ceněná byla dvouoká zrcadlovka Z MEOPTY Přerov Flexareta. Někteří profesionálové ji na určité záběry používají dodnes. Opět měla vynikající optiku.
Flexareta je dodnes na trhu dobře ceněná. Nedávno jsem prodával Flexaretu VI.

4.- Co týká profesionální tvorby, tak není pravda že se do tisku nebral formát kinofilmu. Ten se běžně bral, ale positivní, to jest focený na diafilm ( nemá to nic společného s cukrovkou).
Jinak střední formát od 6 × 6 běžně. Pro amatéry byl běžně dostupný ten Pentacon six a pak ty dvouoké zrcadlovky, které používali i profesionálové.
Mezi profesionály ale nebyl Hasseblat nejrozšířenější. Hodně ceněná byla značka Mamya konkrétně Mamya RB 67. Kdo chtěl tak ji koupil, ale v osmdesátých létech stala asi 80 000 Kč. Byla dražší než auto. Běžný fotoamatér na ni neměl.

Křišťálově čistého člověka si dovolím upozornit, že tehdy se v Praze konala každý rok světová výstava INTERKAMERA. Kde byly uváděné nejnovější výrobky z hlediska fotografování a audiovizuální techniky. INTERKAMERA byla druhá největší výstava po FOTOKINU v Kolíně nad Rýnem !! Jezdil jsem na ní každý rok, takže vím o čem mluvím. Červené rouno ti zatemnilo mozek. Bylo by dobré navštívit koridu.

Profi technika se běžně neprodávala. Starší bylo možné koupit u Havlíka, jak už zmínil střevo. Přes Tuzex bylo možné objednat všechno, bony byly běžně ke koupi před každou prodejnou, ceny ale byly neúměrné. Po zrušení výroby v Meoptě se používaly nejvíc aparáty z NDR a SSSR. Objektivy Carl Zeiss a Pentacon se daly dovézt z NDR za třetinovou cenu, film za 1,60 Kč/m, stejně tak za hubičku bylo možné dovézt chemikálie.

Od začátku osmdesátých let byla v Praze nedaleko Stavovského divadla značková firemní prodejna Pentax. Běžný sortiment měli skladem, dražší věci na objednávku do 14 dnů. Prodávali i naprosté novinky, koupil jsem si tam středoformátový Pentax 645 asi tři měsíce po jeho uvedení na trh. Ceny ale nebyly lidové.
Pokud jde o fotomateriál, občas se daly sehnat skvělé ČB filmy ORWO, ty se musely nakupovat do zásoby, protože dodávky nebyly pravidelné. Fotopapíry značky Foma byly k dostání běžně, kvalita byla slušná.

Před rokem 1989 digitální techníka neexistovala ani na Západě.
V obchodech se daly koupit jen předválečný německý foťáky, vyráběný v SSSR a prodávaný pod jmény Kiev (pův. Contax) a Fed (pův. Leica), proto „kvalitní fotoaparáty“. Z důvodů „tichýho protestu“ byly vystavený v Národním technickým muzeu vedle sebe: Contax z r. 1936 a novej Kiev, kterej byl v obchodech za 1750,– Kčs ke koupi. Pak Rusáci Fed vylepšili, a byla to zrcadlovka (Zenit), ale ta předválečná závěrka s malým rozsahem(1/30 – 1/500) zůstala. Samozřejmě bylo nutný si pořídit Pentax nebo Nikon, s „východem“ se nedalo kvalitně pracovat. Tyhle aparáty se kupovaly v Lazarský u Havlíka…přišel jsi tam s Nikonem, a domů šel s „obrovským balíkem“, tam se dalo sehnat (a prodat) všechno.
Doplňuji:
jirka – K tomu tvýmu „převážně“: jiný, jak kinofilm, se koupit nedaly. Exitoval sice 6×6 Pentagon Six, to jó, ale tiskárny braly stejně jen 6×9(minimálně), čili musels mít Linhofku 6×9 ze Západu nebo z „Tůzu“ v Motokovu na Budějovický, tam se daly vobjednat a venku koupit od vexláků mařeny.

Upravil/a: střevo