Pokud u vás tento stav přetrvává, měl byste navštívit odborníka.

Rady v odkazu

http://cs.wiki­how.com/Jak-neb%C3%BDt-apatick%C3%BD

Jinak si řekněte: chci, nikoliv musím.

Mohl byste třeba začít i tím, že si sám vyhledáte odpovědi na své časté otázky, budete se spoléhat sám na sebe, orientovat se, nepřijít k „hotovému.“

Také si uvědomit, že jiné potěší, když jim dáte najevo, že vám pomohli.
–
Přečtěte si básně ze sbírky Elegie od Jiřího Ortena. Určitě znáte jeho život z literatury.
http://www.on­drikovo.cz/ele­gie.php

V Sedmé najdete verše „Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán“.

To nesmíte přípustit, stanovit si jakýsi žebříček motivaci – na každou příčku něco napsat – třeba dnes budu spát, číst, půjdu na procházku, na návštěvu, za zvířaty, třeba i na Odpovědi atd.

Na horní příčce by mohlo být Štěstí, Radost, Láska apod. Přes drobné krůčky a pevnou vůli byste se mohl dostat nahoru.

Třeba i s pomocí jiných.

Upravil/a: annas

Neplánovat si nic dopředu. Kdysi jsem se těšívala na domluvenou akci, malovala si průběh růžovou barvou a ve finále z toho nikdy nic moc nebylo, kdežto neplánované akce byly super. Tohle bude ten samý případ.

jseš starší 50 let ? já ano, a zvažuji emigraci, jinej hvězdnej systém

Mám stejný problém.
Většinou ho řeším tak, že si řeknu, že mám jen jeden život a že až budu stará tak budu litovat toho, že když jsem měla možnost něco udělat, tak jsem ji zahodila.
..me to pomaha :)

Jejda, tak to nejsem sama? Většinou už jsem naučila si nic neplánovat (kromě domácích prací) a i ty nevyjdou. Takže si nic neplánuji a na nic se netěším a když pak něco podniknu a něco mě mile překvapí, o to více jsem potěšena. Není to nic moc, ale žít se s tím dá.