Jak si ulehčujete život?

Myslíš si, že když něco neuděláš, a udělá to za tebe někdo jiný, že si ulehčíš život? Co dáváš, to dostaneš. Možná ne hned, ale ta bilance existuje a někde se projeví. Když si nebudeš chtít vařit, jez syrová jídla, nebo ta, co se nemusí vařit. Za nějakou dobu to poznáš na svém těle. Nemusíš pracovat, ale pak se nediv, že nemáš peníze a nemůžeš si nic koupit. Nekupuj věci v obchodě, ukradni je, ale pak se nediv, že tě chytne ostraha.Neuklízej si a někdo tě seřve. Tohle a další podobné příklady nevidím jako způsob ulehčení si života.

Smíchem a dobrou náladou. 🙂

„Ze všeho nejdříve je třeba se zasmát, protože tím se naladíte na celý den. Jestli se probudíte se smíchem, brzy pocítíte, jak absurdní je život. Nic není vážné: vaše zklamání je směšné, i vaše utrpení je směšné, dokonce i vy jste směšní.“ — Osho

Nepotřebuji ulehčit život, mám se dobře a nic mi nechybí. Jediné co mě vadí je, že často potkám pitomce, ale s tím nic neudělám.

Upravil/a: elkon

No, snažím se. Nebudu vyjmenovávat všechny, ale namátkou: lež, násilí, přetvářka… stačí? ;) :D :D

Když vařím rýži v rýžovaru a v lednici mám k ní ještě maso, na posledních 10 minut k rýži přidám ještě maso, abych ho nemusel ohřívat ještě zvlášť. Taky na něj můžu dát třeba plátek sýra, který se hezky roztaví na masu.

Vše se stává lehčím postupem času. Abych byl přesnější, tak jsou to těžké věci, které se stávají lehčími. Ze začátku jsou a musí být těžké, aby pak byly lehké.

Příklad: starověcí Sparťané měli tak těžký výcvik až se říkalo, že je pro ně válka odpočinkem (proto taky byli ve válce skoro neporazitelní). Jejich domnělé rčení: „těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“

Ulehčit život se dá předcházením těžkých situací, cvičením, učením, aby měl pak člověk schopnosti vypořádat se s těžkými situacemi (stanou se pak pro něj třeba snadné a zvládnutelné).

Člověk, který často posiluje, je čím dál fyzicky silnější, váhy, které pro něj byly neuvěřitelně těžké, jsou teď pro něj lehké a pokud bude pokračovat, tak váhy, které jsou pro něj teď těžké, pro něho jednou budou lehké. Co z toho plyne? Že člověk si věci ulehčuje tím, že se sám postupně stává silnějším.

Ve škole se mi vždy chtělo smát, když učitel např. v matematice říkal na nějakou látku, že je jednoduchá (říkal to na všechny látky, které jsme brali a říká to spousta učitelů). Jenže pokud už to člověk umí a chápe to, tak je to samozřejmě pro něj jednoduché. Navíc člověk=matematik, který často svou mysl zaměstnává matematikou má pak logickou mysl a je v této oblasti tak trochu na zcela jiné úrovni než jeho žáci a nedokáže pochopit, proč je pro ostatní něco tak moc složité, co je pro něj samotného něco zcela jednoduchým… což platí ve všech předmětech i ve všech oblastech života.

Kdo chce bohatství (které může ulehčit život)- musí se taky nezbytně mnohem více učit než ostatní (na téma peněz = finanční gramotnosti), sbírat zkušenosti, a také mnohem více pracovat.

Aby pro někoho bylo to a to snadné, musí mít na to takovou sílu, která odpovídá síle té těžkosti… Vlastní síla* musí odpovídat míře síly těžkosti.

Co je ona síla či také moc? Pro člověka může být silou/mocí např. jeho znalosti, uvažování/inte­ligence, všechny jeho schopnosti, talenty a vlastnosti. Moc je pro něj to, co mu něco přináší, jedná v jeho prospěch, něco mu usnadňuje. Člověk proto, aby si něco ulehčoval, musí být v tom něčem sám mocný/silný.

Ulehčit si = stát se silnějším.

Jednoducho žijem a myslím pozitívne.