Jak si vysvětlujete věci, které se vlastně nedají moc vysvětlit?

Filip84

Eksot: U rakoviny taky špekuluješ, jestli není způsobena posedlostí, obsedlostí, duchovní či duševní poruchou, nemocí či úchylkou? V této rovině je to, totiž, naprosto stejně možné. Dokonce je možný jistý předpoklad, že rakovinu léčíme špatně – trošku to připomíná therapii u dýmějového moru – ten také moroví lékaři „léčili“ tak, že rozřezávali nemocným vředy, čímž jim spíše škodili. Ale dělali to, co uměli, s nejlepším vědomím a svědomím, snažili se pacientům pomoci.

Všichni ti svatí parasiti, a je dokonale nepodstatné, jestli je to katholický exorcista, pravoslavný exorcista, nebo třeba keltský šaman, nemají ani psychologické vzdělání, ani nejsou lékaři, ne tak psychiatři. To je první věc. Aniž bych chtěl komukoli brát jeho víru, to je úplně jiná věc, tak víra jednotlivce má své margo – právo druhého jednotlivce, jakož i nezbytný oprávněný zájem celku. A jak s oprávněnými zájmy exorcisovaného jednotlivce, tak s oprávněným nezbytným zájmem celku (společnosti) tohoto pacienta s hlavou chránit, se dostává výkon víry exorcistovy do přímého rozporu.

On i ten „výkon“ té zážitkové therapie velmi silně připomíná „stavy“ při exorcismu – klienti se pomočí, pozvrací, „hovoří v jazycích“, změněným hlasem atp. A? To může šokovat někoho, kdo se v psychologii a vůbec v tom, jak po psychické stránce člověk funguje (ona to není jenom psychologie), dostatečně neorientuje.

V každém jednotlivci na světě, přirozeně pokud není nějak silně dementní, nebo něco podobného – tam nevíme, se skrývá neskutečný potenciál, který může využít ten jednotlivec sám, neboli sám si na to přijít, nebo v rámci nějakého zneužití, individuálního, davového, různého. Je to to známé „když nemůžeš, přidej!“ My už dneska dokážeme, vcelku bezrozporně, vysvětlit jak tzv. posedlost či obsedlost, tak různé to „zamoření démony“, „duchařiny“ atp.

Samozřejmě, že to racionální vysvětlení nebude nikdy racionální pro lidi víry. Člověk buďto touží po poznání, nebo touží po víře – sám jsem si v životě ověřil, že nic mezi tím neexistuje! Ve chvíli, kdy člověk začne toužit po víře, tak ho, vlastně, poznání děsí – mohlo by mu zbořit „já“ vystavěné z domněnek. A neuvědomuje si to, tuto svou irracionalitu, ne až tak. Takže, můžeš projít Amityville – „kriminalisticky“ – krok po kroku. Můžeš udělat psychologickou profilaci těch údajných obětí. Člověku, který věří, to k ničemu nebude.

Jsou na světě, samozřejmě, úkazy, jejichž příčinu neznáme. Ale všecky se jeví spíše jako nějaké přírodní jevy, nebo, co já vím, jako „chyba v Matrixu“, most mezi naší a nějakou jinou dimensí – možností je spousta. Ale nejeví se jako něco duchovního. To ne.

Já jsem se, svého času, těmi různými „duchařskými“ příběhy docela prohrabal. Neznám ani jednu „posedlou“ rodinu, která by byla zcela bez víry. Nechci napsat atheistická, arciť se to pod to také subsumuje, protože atheismus je široký pojem, pro toto, ne, bez víry, prostě minus víra. Nepoznal. Jistě, samozřejmě, takových lidí je na světě minimum, to je taky pravda, ale o něčem to vypovídá.

Třeba zrovna v tom Amityville, tedy podle těch jejich výpovědí, ta obsedlost začala tak, že ti „duchové“, nebo „démoni“, byli s tou rodinou „kamarádi“, hladili ty děti po hlavě, po končetinách atp., a všichni s tím byli úplně ok. Tak se poněkud nediv, že když několik tejdnů, měsíců se jim – údajně – něco podobného děje, a oni jsou s tím úplně v klidu, že poněkud pochybuji minimálně o jejich racionalitě, ne tak o jejich psychickém zdraví! 🤷‍♀️😅

Víš co, to není věc nějakého odporu vůči tomu, to je jenom strohá racionalita – prokazují se existující skutečnosti, nikoli neexistující, a já žádné důkazy, nebo alespoň přesvědčivé indicie, jež by tvořily ucelený kruh alespoň možného, v tomto směru nevidím.

To je tak celý příběh, jako.

EKSOT123

Filip, vidím, že jsi silně věřící. Jako buldozer, který potírá logiku a fakta, jen aby si uhájil své. To se tak bojíš? Věřící se faktů a vědy nebojí. Ačkoliv to často nahlodává pomyslné pilíře, na kterých se snaží držet. Ale k čemu by byly takové pilíře, kdyby náhodou byly mylné? Tak věřící je nucen věci nechávat otevřené a jen přikládat zrnka na tu či onu stranu vah. Je to jako s láskou. Polopatě to znázorňuje kreslený vtip, jak spolu sedí dva stařičcí manželé na lavičce. Ona se ho ptá, jestli ji miluje a on říká: „Řekl jsem ti to jednou před svatbou. Kdyby se něco změnilo, dám ti vědět.“
U víry člověk může být pod vahou zrnek faktů silněji nakloněn na tu či onu stranu, i já to tak v hlavních věcech mám. Když Kristus mluvil o daru pokoje, nemínil tím naprostý klid. Pokud tedy hodnotím tvoji víru analogicky jako svou, tak když přijde taková bezpečná jistota, zjevně se někde stala chyba.