Jak to bylo ve skutečnosti?

1. Lidé si dneska myslí, že skalpování je něco jako tradiční prvek indiánského válečnictví. Ve skutečnosti to vzniklo pod vlivem bělochů. Ti totiž podporovali, aby se indiáni vybíjeli navzájem. Třeba když si mluvil o Posledním Mohykánovi, tak tam byli Mohavkové s Angličany a Huronové s Francouzy. Indiáni pomáhali v boji Evropanům, a ještě se navíc řezali navzájem. Za každého zabitého příslušníka nepřátelského kmene běloši platili. Jako důkaz zabití musel bojovník přinést hlavu poraženého. Kdo by se ale tahal s těžkými hlavami??? Takže se začala stahovat kůže z vlasové části hlavy.
Nejvíc se platilo za skalpy bojovníků, méně už za ženské a dětské. Takže indiáni vynalezli zajímavé způsoby jak dětský skalp vyáhnout do velikosti dospělého.

2. Ačkoliv skalpování nepřátel bývá připisováno indiánským kmenům, nebyl u nich tento válečný zvyk zdaleka tak rozšířen. Ke skalpování docházelo pouze ojediněle, ještě dávno před příchodem bělochů a pouze z náboženských a rituálních důvodů. Skalpovat nepřátele naučili indiány teprve běloši, konkrétně holandští osadníci v 16. století a pak ve století 18. Angličané, podněcující své indiánské spojence k útokům na sousední francouzské osady. Za skalpy indiánům platili pevnou taxou – obvykle kořalkou. Největšími sběrateli válečných skalpů tak byli převážně běloši. Jeden z velitelů skupiny vojáků majora Quantrilla ve válce Severu proti Jihu řečený Krvavý Bill se jednou svým přátelům vychloubal 60 takovými trofejemi získanými během jediného dne. Šlo pochopitelně o skalpy bělošské, neboť indiáni do války bílých mužů příliš nezasahovali.

http://www.mi­nutasencyklope­dii.cz/index.php?mi­nuta=253

Zdroj: http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:tprhnHCTUF­MJ:smf.pspace­.cz/index.php%3Fto­pic%3D1222.0+skal­pov%C3%A1n%C3%AD+a+in­di%C3%A1n%C3%AD&cd=1&hl=­cs&ct=clnk&gl=cz

Bolo. Skalpovanie – odrezávanie vlasov bolo známe už pred rokom 1492.
Nám známe „indiánske“ skalpovanie začali belosi v Amerike ako doklad o zabití indiána, za to bola stanovená pevná cena.
V stredovekom trestnom práve, ako jeden z trestov sa spomína aj sťahovanie z kože a „skalpovanie“. Tak isto bolo aj u Vikingoch. A to hovorím len o Európe. V Azijských krajinách to bola tak isto súčasť trestu, tak isto ako i odrezávanie uší, nosa.
Ale vďaka za súčasnosť, dnes sa to už oficiálne nerobí.

Některé severoamerické kmeny jako například Siouxové skalpovali hlavy svých nepřátel, protože věřili, že se jeho duše pak nikdy nedostane do Věčných lovišť a bude tak navždy bloudit na zemi. Jiné kmeny věřily, že ve vlasech je ukryta síla bojovníka. Získáním jeho vlasů se síla přenese na vítěze. Celoplošnému rozšíření skalpování mezi indiány došlo však až po příchodu Evropanů, kteří tuto praktiku používali na padlých indiánech. Za každého indiána byla totiž slíbena odměna a skalp byl důkazem, že evropský kolonista indiána opravdu zabil. V této době se pořádali na indiány doslova hony a vidina rychlého bohatství tak podporovala rychlé rozšíření mezi domorodci, kteří tento zvyk dosud neznali. Skalpování se rychle rozšířilo po celém americkém kontinentě a dostalo podobu krutého rituálu tak, jak ho známe dnes. Můžeme jen hádat, kolik skalpů mohli mít nejlepší z bojovníků, kteří si ze skalpů dělali doslova sbírky.

Zdroj: http://www.web­magazin.cz/in­dex.php?id=8002­&stype=all