Jak to, že jednou mám něco vícekrát a vlastně nemám?

Virtuální soubory nemají s hmotou nic společného. Mícháš jablka a hrušky.

Váš dotaz je velmi zajímavý! Na toto téma by se dalo vyprávět, ale pokusím se odpověď co nejvíce zjednodušit.

Zákon zachování hmoty platí v rámci fyzikálního světa, kde se hmotu nemůže „od nikud objevit nebo do nikud ztratit.“ Tzn., že pokud máte dvě stejné knihy, tak každá z nich má určitý objem hmoty, bez ohledu na to, zda mají stejný obsah.

Avšak v digitálním světě (tj. na počítači) se hmotnost neberou v potaz. Zde platí jiné „zákony“. Pokud máte dvě identické kopie textového souboru, skutečně zaberou dvakrát více prostoru na pevném disku. Ale pokud smažete jednu kopii, tento prostor se uvolní. Tato schopnost smazat data a uvolnit prostor pro nová je pro digitální systémy zásadní.

To neznamená, že by digitální svět porušoval zákon zachování hmoty. V praxi, když na pevném disku smažete soubor, není část disku (hmoty) fyzicky odstraněna. Jakási malá část elektrické energie se změní v jinou formu energie (např. teplo), ale celková hmotnost počítače se nezmění.

V jednoduchosti, vitz digitálního světa je ten, že změny v datech se projeví jako změny v půvabně malých elektrických signálech, nikoli jako hromadné přeměny fyzické hmoty.

Kdes přišel na to, že ze dvou souborů získáš jeden? To je obecně nesmysl. Leda bys sám jeden smazal. Pouze v některých komprimovaných systémech souborů je toto možné automaticky, že systém vyhodnotí shodu, soubor fyzicky uloží pouze jednou, ale stále nechá dvě informace o „individuálních“ variantách – tak aby, pokud změníš jeden, se soubory zas zdvojily a ten původní zůstal nezměněn. A popravdě nejsem si jist, zda existuje reálně nějaký systém, který by tohle za běhu zvládnul. Vím, že existuje systém, který při požadavku udělat kopii souboru založí jen druhou hlavičku, ale soubor nechá jen jeden, dokud se nepokusíš jeden z těch „virtuálních“ souborů změnit – v tenhle okamžik se udělá fyzická kopie. S hmotou to nemá nic společného, soubor na disku je víceméně nehmotný, uložený jen ve formě drobných změn rozložení energie ve hmotě disku – u SSD disků to například znamená, že je pár elektronů hozeno o kousek blíž k elektrodě, nebo o chlup dál od elektrody…