Jak „vyléčit“ nedochvilnost?

Nedochvilnost je prohřešek proto dobrému chování.Dodržením stanoveného času schůzky tomu druhému dokazujeme, že si ho vážíme. Doporučuji proto na každou schůzku přijít včas, nejlépe o pět až deset minut dříve.
Doplňuji:
opr. ..proti dobrému chování. Omlouvám se.

Upravil/a: marci1

U sebe?U druhé­ho?Pokud chodíš pozdě na sjednané schůzky,tak třeba vyrazit z domu o něco dřív.
Pokud u druhého,tak dojednat si s ním schůzku a přijít cíleně později,aby si ten druhý uvědomil,že není příjemné na někoho čekat a taky aby věděl jak se čekající cítí.Samozřejmě záleží,jak dlouhá je pak čekací doba.Pokud je to pár minutek,tak to není žádná tragédie,pár hodin už je neomalenost a nevychovanost.
On je to u někoho takový zlozvyk,třeba můj strýc co ho znám chodí pozdě všude,když vlak odjíždí v elou hodinu,tak on je schopný vyběhnout z domu pět minut před odjezdem,přestože cesta na nádraží trvá dobře 15 minut.

Pokud Tě chápu správně, tak jde o Tvou nedochvilnost. Začni tím, že lidem, na nichž Ti záleží, budeš slibovat reálné termíny, kdy a kam se dostavíš. Pokud s tím máš problém ve škole, tak by si tě měla srovnat učitelka. V práci to bude pravděpodobně jiné. Tam se Ti to podaří párkrát a řeknou Ti, že už se nemusíš namáhat.
V podstatě je to o Tvém přesvědčení, že je třeba si lidí vážit natolik, aby na Tebe nemuseli čekat. Někdy stačí, když Ti někdo takové nechtěné čekání vrátí. Zkus si představit, jak by se to nelíbilo Tobě. Mohlo by to zabrat.