Je vidět, že stránka Ptejte se knihovny je tentokrát velmi stručná.

Samozřejmě je to dané historicky, ve staré češtině bylo častější skloňování jmenné, než je dnes, a přivlastňovací – rozlišovaly se tvary pro jednotlivce a pro kolektiv. .

Později vzniklo z jmenného skloňování složené, u přivlastňovacích příd. jmen některé tvary zůstaly, al zastaraly, k tomu se objevily nové.

Tvar Páně je přídavné jméno, dnes nesklonné,. vztahující se k Bohu, Kristu, souvisíci s Bohem, Boží, jde o přivlastňování kolektivu.

Původ:

"Tvar Páně totiž není nic jiného než forma, která se rozšířila absolutně a ustrnula, a znamená Pánův, Pánova, Pánovo. Ještě v 16. a 17. století se tvaru Páně hojně užívalo a vlastně ve spojeních jako páně Novákův, páně otcův existovalo toto slovo donedávna.

Jaké byly příčiny ustrnutí a absolutizace tvaru Páně?
Už v rané staré češtině se zmiňovaná přípona specia-
lizovala pro přivlastňování kolektivu, zatímco u přivlast-
ňování jednotlivci se prosadila přípona -óv, -in (dnes
otcův, matčin). Příčiny ustrnutí a zevšeobecnění tvaru
Páně tkvějí v bohoslužebném užívání, jistě i v hojné frek-
venci a ve významu slova a v takřka naprosté izolaci
tohoto typu přivlastňování jednotlivci v systému češti-
ny pozdějších dob. Říkám-li v takřka naprosté izolaci,
prozrazuji, že slovo Páně má přece jen své ustrnulé pří-
buzné. Jedním takovým příbuzným je přivlastňovací pří-
davné jméno Boží, kde se reflektuje varianta přípony

• jь, -ja, -je, totiž -ьjь, -ьja, -ьje (někdy se uvádí -ijь atd.).

Nemáme tedy tvar *Bohův, ale Boží. atd."

Podle Historické mluvnice Fr. Trávníčka je vysvětlené v odkazu

http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:CsZrQq9nI1YJ:­www.apha.cz/fi­le/166/brezen-2009.pdf+&cd=18&­hl=cs&ct=clnk&gl=cz&cli­ent=firefox-b

Upravil/a: annas

Citace „Ptejte se knihovny“:
"Malý staročeský slovník podává výklad slova páň, páňě takto:

páň, páně (přivlastňovací přídavné jméno, jmenný tvar) páně, pánův: jest-liť páně dědina, člověk jest boží; boží, Páně

Pramen: BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel: Malý staročeský slovník. 1. Vyd. SPN Praha 1979.

Další podrobnější výklad slova nedokážeme stručně interpretovat, proto doporučujeme prostudovat slovníková hesla z těchto publikací:

GEBAUER, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, díl III, tvarosloví, I. skloňování. 2. vyd. Praha, NČSAV, 1960.

PETR, Jan – NĚMEC, Igor. Staročeský slovník. Paběničský – pravý. Praha, Academia, 1996. " 🙂

Zdroj: http://www.ptej­teseknihovny.cz/do­tazy/puvod-slova-pane

Anděl Páně, chrám páně, modlitba Páně, a další viz dole odkaz

od slova Pán, Pána (2.p) z původního:

Anděl Pána, chrám Pána, modlitba Pána

Pán je buď Bůh nebo jeho Syn Ježíš.

Takový zvláštní tvar to má nejspíš proto, aby se to slovo Páně od slova Pána odlišilo a je to více zvukomalebné, přesnější význam a výklad však nevím.

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=p%C3%A1n%C4%9B

poznámky k heslu: zpravidla s velkým písmenem pro vyjádření úcty

Upravil/a: Cenobita