Jak vzpomínáte na své začátky na tomto webu?

Normálně na ne vzpomínám. Nic vzrušujícího. Jak mě přijali? Asi ok. Je zde vidět, až na pár neshod, že zde má každý místo. Každý, kdo tyto stránky nevnímá čistě jako zdroj zábavy.
K bronzu celkem rychle, dál to půjde hůř, není tolik času a i otázek. Za ničím se však neženu.

Pokud někteří nebyli na počátku dostatečně sprostí, můžeš si dnes jejich přezdívky prohlížet někde v temných koutech archivu, tam v propadlišti nicků. Proč? BO „PEKLO JSOU OSTATNÍ LIDÉ.“ Jean Paul-Sartre
(Citát pozměněn, pro úplnost viz wikicitáty zde>> https://cs.wi­kiquote.org/wi­ki/Jean-Paul_Sartre .)

Vzpomínám dobře.Dost často vzpomínám na tehdejší vysokou kvalitu otázek i odpovědí a celkovou zábavu.

Jó to byla jiná, než dnes!
Bylo líp, daleko líp.
Přezdívku mám po mé kočičce
(ať je jí země lehká) odešla ve
věku 18let a nechala mi Ufíka
ten už taky šel za ní..
…
K medailím se tu dříve, jako ke
všemu gratulovalo (nyní se nesmí)

Upravil/a: briketka10

To bolo v časoch, keď ešte zlato bolo vysoko vo hviezdach. Skúste si tipnúť, kedy a kto bol prvý zlatý medailista.
Začala som sem „psát česky“ a po čase na žiadosť vtedajších užívateľov som prešla do slovenčiny (to ešte nejestvovali zahraničné tj.slovenské a ukrajinské „pobočky“ odpovedí)
otázky boli zaujímavé, udeľovali sa červené a zelené palčeky zlé a dobré body a na „diskusný krúžok“ spolu so zneužívaním palčekov sa to tu zvrhlo až príchodom 4.generácie užívateľov, ktorí už začali tvrdo bojovať o body a vytvárať si viacprofilové registrácie. Následne začala úroveň príspevkov klesať.
So stránkou je to ako s morskou hladinou, v nepravidelných intervaloch jej úroveň stúpa a klesá.

Upravil/a: led

Tak začal jsem tím, že jsem reagoval na nějaký příklad z matematiky, kde jsem poslal řešení. Pak pomalu přibývaly body a medaile. Přezdívku jsem zvolil podle toho, že mne oslovila kniha, která pojednávala o Keltech, kteří zde byli na tomto území a zajímala mne jejich spiritualita. A kolektiv? Díky za to, každý je jedinečný, zdánlivě se skrývá někde na neznámém místě v opuštěném majáku, ale klidně to může být i soused, kterého denně potkávám. Za tu dobu jsem se snad projevil a tak mne někteří berou takového, jaký jsem, a já beru je.