Jak žít život bez antidepresiv?

Drap(mosoj)mají pravdu pokud jsi je vysadila sama velmi riskuješ,pamatuji jak jsem uvažoval před 10 lety než jsem začal brát antidepresiva(cca:9 let po této době velké zlepšení).Anti­depresiva neberu jen proto protože je už nepotřebuji a i lékař tak uznal a žije se mě dobře ale prostě je to velmi riskatní bez doporučení lékaře nedělej to!†‼

Upravil/a: jirka F

Na lékaře kašleš a zde hledáš pomoc. Tohle bylinky nespraví!!!!!

Jestli je ti bez nich takhle, tak je potřebuješ. Zase je začni brát. A nevysazujou se ze dne na den, ale postupným snižováním dávky. Začneš je pulit, pak čtvrtit atp.

Domčo,

zaslouží si Vaše dcera zdravou maminku
a Váš manžel zdravou manželku?

Odpovíte-li alespoň na jednu z mých otázek »ANO«,
pak se řiďte radami a pokyny svého ošetřujícího lékaře!
Neriskujte svévolným bojkotováním léčby!

protože s tímto nemám osobní zkušenost mohu se jen dohadovat jaké pocity to musí být, se kterými v těch stavech bojujete, vůbec si netroufám to posuzovat. Mozek je bohužel pěkně složitej prevít a my do něj neumíme ani doktoři neumí zasahovat nijak cíleně, umí jej v jistých ohledech tlumit, umí jej léčit šokem asi jako když nakopnete starou televizi a doufáte že se tím rozběhne 🙂 někdy ano, no často ne. Přesto ale zkuste své obavy sdílet s těmi, kteří se vám snaží pomoci a to jsou právě ti doktoři. Když jim to takto vyložíte, mohou navrhnout režim ve kterém dávkování sníží, zkrátka se vám budou snažit najít nejlepší řešení z těch která jste ochotna akceptovat. Nemyslím si že je dobrý nápad, jejich snahu zcela bojkotovat, ať už příjdete s jakýmkoliv stanoviskem k jejich zvolené formě léčby, oni se vám budou každopádně snažit pomoci, i kdybyste jim k tomu sama nedávala mnoho prostoru.

Upravil/a: anonym

• „každý den mám pocit jak mi něco utíka,citím se jako zdrogovaná a že jenom přežívám místo žití“.

Vše co popisuješ jsou průvodní jevy, jež antidepresiva a antipsychotika často, bohužel, navozují.
Z mé zkušenosti – žádné emoce, nic tě nezajímá, nic tě nebaví, netěší.
Já je nebral vyloženě na depresi, i když jsem ji, částečně, také pociťoval, ale na snížení bolestí při fybromyalgii. A to 10 let.
Ale podle Tvých dalších vět, Ty ještě nejsi ve stavu, kdy by jsi je mohla vysadit.
Asi bude nutno se k nim opět vrátit a po nějaké, ne krátké době, postupně a pomalu zkoušet snižovat dávky.
A pokud se bude stav opět zhoršovat, znovu trochu přidat.
Léčení endogenní deprese a pak postupné ubírání léků na ni, je „trať na dlouhé míle“. Někdy to trvá i mnoho let.
Souhlasím s Jirkou F a Tobymezajima. A je to i má zkušenost .
A postupné „vysazování“ je nutné velmi pomalu, u některých léků půl roku i rok.
Ale s ukončováním to budeš muset zkoušet sama, doktoři tomu „nakloněni“ nejsou, Ti si nás udržují a na opravdovém vyléčení (většinou) moc zájem nemají.
Hodně záleží na konkrétní osobě lékaře a jeho přístupu.
Já měl štěstí, ale taky jsem se musel „hecnout“ a poprat se s tím sám.
A doktorku postupně přesvědčit, i když s tím moc nesouhlasila, že už léky nepotřebuju.
A důležité je také, aby jsi, pokud možno, co nejméně přenášela své problémy na partnera a rodinu a rovněž jeho vztah a pochopení k Tvé nemoci.
To že něco „chceš“, je dobře a je důležité, jako motivace pro tvé vyléčení.
A neztrácej naději, dá se to zvládnout! Akorát to někdy dlouho trvá. 😉
Já dnes anti… nebru, ale bolesti se mi opět vrátily. ☹ Ale „žiju“!