Jaká je historie plesů a bálů?

Ples je společenská událost obvykle slavnostní povahy, která je spojena se společenským tancem za zvuků taneční hudby. Tato událost mimo jiné umožňuje vzájemné setkávání lidí, kteří by se jinak pravděpodobně nikdy nesetkali. Plesy bývaly v minulosti především výsadou vyššího stavu, tedy šlechty. V průběhu 19. století se plesy postupně staly (ostatně tak jako mnoho jiných původně šlechtických výsad) běžnou součástí tehdejší měšťanské společnosti, v té době byly takovéto lidové plesy označovány slovem bál. Pořádaly je obvykle různé občanské spolky nebo profesní a stavovská společenstva (cechy) apod.

Vzhledem k slavnostní povaze události je obvykle nutné, aby lidé na plese byli oděni ve vhodném společenském oděvu (společenské šaty, plesové šaty).

Zvláštní kategorii pak tvoří maškarní ples (maškarní bál), kdy lidé na plese mohou být v přestrojení nebo mohou užívat karnevalové masky apod.

V dnešní době plesy pořádají různé společenské instituce a organizace, zejména pak spolky a školy. Střední školy obvykle pořádají každoročně maturitní ples na památku ukončení středoškolského studia, plesy často pořádají i vysoké školy.

Neodolala som a skopirovala:
Historie plesů a bálů
Tanec je jeden z nejstarších oborů umění, možná také uměním nejstarším. Pohybem vyjadřoval a sděloval člověk poprvé (dříve než řečí) zážitky, svá přání své city, pocity, plány a vůbec… Konkrétně tak vyjadřoval pravěký člověk radost z úlovku, chuť k boji, obavy před osudem. V jeskyních severního Španělska i jinde se našly otisky nohou tančících pravěkých lidí, které – ty otisky – svědčí o tom, že šlo o tance obřadní.
Podobného rázu byly ve starém Řecku průvody na oslavu boha Dionýsa: tedy průvod bakchantek, satyrů a silenů, kteří bujným pohybem vyjadřovali radost z úrody. Od Řeků je jen krůček k Římanům, jen z Dionýsa se stal Bakchus. A ačkoli si postupem doby osvojili lidé i jiné druhy umění, tanec nezmizel, jen dostával jinou funkci. Vznikají tance kolové, řadové, panské, lidové… i hudba se jimi obohacuje.
Bouřlivý rozvoj nastává v 19. století, v Rakousku vzniká valčík, polka v Čechách, v Polsku mazurek atd. Pořádají se taneční slavnosti, jimž se říká ples nebo také bály. Zvláště v českých dějinách 19. století mají svou nezastupitelnou funkci, kterou jim vtiskl jejich neúnavný organizátor Josef Kajetán Tyl.
Na bálech se nejen tancovalo, nýbrž i zpívalo, recitovalo, konaly se různé vlastenecké produkce, ale hlavně: mluvilo se česky, což nebylo tenkrát v Čechách všeobecným zjevem, jinak řečeno bály hrubě přesahovaly svou funkci taneční. A od této doby se pořádají plesy v každém městě, v každé vísce, vždy s programem literárně kulturním vedle tanečního programu. Nastává všeobecný rozvoj nejen plesů, ale i národního života, právě za přispění plesů, možno říci, že i jimi dochází k zjemnění mravů.

Možná se zamyslíte nad tím, proč právě v zimním období se koná tolika plesů? Vysvětlení je velice jednoduché. Pro křesťanství jsou zimní měsíce obdobím mezi Adventem a Velikonocemi, jimž předchází čtyřicetidenní půst. Zima také vyhovovala honoraci, která si rok rozdělila s ohledem na možnosti radovánek – na jaře svatby, v létě cestování, na podzim hony. V zimě počasí nedovolovalo žádnou z těchto kratochvílí a šlechta se sjížděla do měst, aby se věnovala večeřím, tanci a ostatním zábavám v dobře vytopených sálech. A poněvadž ženy na podzim trpěly mužům hony, pak se zase ony rády prosazovaly na plesech, bálech či jiných akcí konaných na jaře, kde také při této příležitosti poprvé vyvedly své ratolesti do společnosti.

Zdroj: http://jahoda2020­.blog.cz/0809/his­torie-plesu-a-balu