No, ten příval na Senici a Bečvě také nechápu. Oficiální odečet v Jarcové včera v 9:00 – 79 cm, průtok necelých 7 m3. No a v 18 hodin Bečva kulminovala na 378 cm při průtoku 298 kubíků na úrovni pětileté povodně. Neuvěřitelné.

alien: dokonalé podmínky k optimální sklizni neexistují. Je to jako matematická limita přibližující se nule. Nikdy jí nedosáhneš. Kurňa, erteple mám velké jako vlašáky a súsed má meruně jak cyp. Já se na to vyseru. Eště, že máme ty zemědělské dotace, i když je to jenom almužna dobrá jen na to, jak se párkrát kvalitně ožrat ze vzteku a zármutku…:-))

Nechápu co ty lidi tak drží v povodňových oblastech? Divím se, že je to stále dost obydleno. Ti co mají pod čepicí bydlí nejspíš v bezpečných místech. Myslím si, že práce a přátele se dají sehnat všude.

… výjimečně s tebou souhlasím …

annas: no právě, kdo povodně nezažil, nemá takové obavy. V tom 97. bylo Zubří, kde jsem tehdy bydlel, jedna z nejhůře postižených obcí. Takže tehdejší meteorologickou situaci si dobře pamatuju. Teď je to jako přes kopírák, ale máme štěstí, že je teprve květen a ne vrcholné léto, jako tehdy. Mraky nejsou tak moc nacucané výparem ze Středomoří. No doufám, že moc lidí a majetku to nepostihne. Před chvílí mi volal kamarád, že má bobky, protože to vypadá, že se ta vodoteč u jeho baráku brzo vyleje z břehů.

Povodeň jsem zažila v r. 1997, menší pak v r. 2002, tehdy byla katastrofa v Praze, u nás byla voda jen ve sklepě.

Proto když taje sníh, nebo hodně prší, sledují mapku Povodí Moravy, zda voda klesá nebo stoupá.

Toho pocitu hrůzy se nezbavím, k tomu ještě později tornádo – rok jsem zapomněla – to byla rovněž síla.

No, vzpomínám na 2002, to byla SENZACE! Vltava vypadala jako OPRAVDOVÁ řeka a Karlínem se cestovalo na lodičkách. Žiji ve vyšší poloze, kam ani „setletá povodeň“ nedosáhne, takže pro mne to bylo úplně v klidu, ovšem jinak ten dopravní chaos byl dost na hlavu.

Ergo nemám zkušenost jaké to je, když voda přijde na návštěvu zkouknout mé soukromí – leda by se o to postarala havárie. (prasklé potrubí) Přesto mne zaujal ten Váš „pocit hrůzy“ – viděl jsem lidi skleslé, naštvané, kdeco (čemuž rozumím, mnozí přišli o hodně včetně střechy nad hlavou), ale vyděšený nebyl nikdo, pokud si pamatuji.

Ale fakt je, že zde se nekonaly žádné Troubky (spláchnutí přívalovou vlnou z protržené hráze), voda stoupala zvolna a relativně v poklidu.

Hrůza – spíš ve významu strach. Úvahy – co by,. kdyby. Voda zaplnila sklep, stoupla do přízemí.

Něco jsem dali na postele, naštěstí voda dosáhla těsně do jejich výše, takže nezničila uložené věci, např. TV. Pračka, lednička šly naštěstí opravit, kotel na plyn byl celý zatopený, nábytek zničený. Také auto stálo dlouho ve vodě, už nešlo opravit.

Dům byl jako na ostrově, kolem jezdila služba na lodičkách, ptali se, zda nepotřebujeme vodu nebo něco na jídlo, nešla elektřina, voda nebyla, nejsem si jistá, zda fungoval plyn.

Přestěhovali jsem se do 1. patra, stále jsem sledovala, jak voda stoupá.

Téměř rok jsme vysoušeli dům, psala jsem si, kolik litrů vody vysoušeč vyčerpal, to jsem vypustila z paměti, ale za elektřinu jsme platili nejméně 30.000 Kč

Ale dopadli jsem celkem dobře na rozdíl od těch, jimž popadaly domy. Dnes už jsem postavené nové.

Od pojišťovny jsme dostali peníze, něco od města, vše uvedli do pořádku. Přiznávám, že když na v Jeseníkách hodně sněhu a rychle taje, sleduji, jak se zvedá hladina.

V roce 2002 se také řeka vylila, ale voda natelkla jen do sklepa.
Jenže pojišťovna už pojištění domu neprodloužila, ale pojistila nás proti pádu letadla.

V době minulé byl náš sklep, je hodně hluboký, vybraný v rácmi CO jako protiatomový kryt. Všichni by se v něm utopili jako koťata.

Do třetice v r. 2004 (podívala jsem se na net), tsornádo,. Začalo, kdy jsem seděla ve vlaku a blížila se k výstupní stnaici. Rychle jsem vyběhla d očekárny.
S ostatními jsem přečkala bouři, vítr- kolem tma. Když přestalo pršet, přes silnici a v parku ležely opoadané stormy., někde I střechy. Spěchala jsem domů, zda se nic nestala, ale naštěstí bez problem.

Přiznávám, že když na v Jeseníkách hodně sněhu a rychle taje, sleduji, jak se zvedá hladina. Sice se koryto řeky vyčistilo, ale hráze nejsou vybudované, protože několik jedinců nechce přijít o své male zahrádky, takže stále se jedná,.
Asi 3 majitelům jde o kousek půdy na určitém místě, dostali by náhradní ale dál o domu. Proč by mysleli na ostatní, když by vybudované hrázy mohly pomoct městu?

NJN, při takových zkušenostech to člověk asi vidí jinak.

BTW – Omlouvám se, jsem pověstný netaktním humorem, ale…

„Dům byl jako na ostrově, kolem jezdila služba na lodičkách, ptali se, zda nepotřebujeme vodu…“ Rozumím, pitnou, ale přeci jen…

Jsem i představil svoji reakci na to, když sedím na tom ostrůvku, všechno zničené a někdo mi přijde nabízet VODU! ;) :D :D

Není třeba se omlouvat, v zápalu psaní jsem nerozlišila, že není voda jako voda.

Když se objevila záplavová voda, začala jsem uklízet v kůlně, zachránila jsem před vodou hrábě, motyky, vidle, ale motory a sekačku, jsem samozřejmě nezvedla, ty se „utopily“.

Teď se tomu směji, ale ten strach mě zatemnil mozek.

Měli jsem na dvoře na hromadě pořezané a poštípané dříví, uklízeli jsme je průběžně. do sklepa. Jenže venkovní brána už nešla zavřít, takže polínko po polínku se vydalo na cestu.

Kotel na pevná paliva, samozřejmě přežil, na rozdíl od plynového.

Ale připlavala nám odněkud umělohmotná konev na zalévání. Stále ji máme.

mosoj: Plzeň mě nezajímá, je jasné, že to není všude stejné. Já psal o celé ČR.