Které chemické prvky se řadí mezi extrémně radioaktivní a v jaké formě, či kde se přirozeně vyskytují?

Existují prvky s poločasem rozpadu v řádu miliard let a jsou i takové, které se rozpadají v řádu desítek tisíc let (třeba C14). Radioaktivita záleží na touze prvků s vysokým protonovým číslem rozpadnout se na prvky stabilnější, taky nadbytek protonů k tomu přispívá. U lehčích prvků obvykle bývá fajn, když počet protonů v jádře atomu ± odpovídá počtu neutronů.

Prvky s proton.č. 1 až 82 (s dvěma výjimkami) tvoří stabilní izotopy – nejsou radiokativní. Prvky od Bismutu výše jsou nestabilní a jejich izotopy mají různý poločas rozpadu (mikrosekundy až miliardy let). V Jáchymově se nacházely silně radioaktivní prvky jako Uran, Thorium, Radium. Dnes se nacházejí v sovětských potažmo ruských balistických střelách nebo v odpadu z atom. elektráren.

Za vysoce radioaktivní lze považovat prvky jako Francium, Astat aj., jejichž nejstabilnější izotopy mají pol.rozpadu v řádech minut. Za extrémně radioaktivní snad lze povazovat prvky jako Meitnerium (proton.č. 109) nebo Darmstadtium aj. jejichž izotopy mají pol. rozp. v řádech sekund a méně. Ty se ovšem v přírodě nevyskytují. Vyrábějí se v urychlovačích. V podstatě zanikají dřív, než se dají pořádně prozkoumat.

Když ty extrémně radioaktivní se přirozeně nevyskytují, protože pokud se vyskytnou – například z důvodu rozpadu méně radioaktivního prvku (třeba uran235) tak se kvůli vysoké radioaktivitě zas „hned“ rozpadnou (kde „hned“ je někde od mikrosekund do desítek let)
Takže ty extrémně radioaktivní jsou tak v laboratořích, v nemocnicích jako zářiče apod. ev. jako „přirozený“ odpad z jaderných elektráren (resp. malá část z něho).