Jaké je podle vás nejponižující zaměstnání pro chlapa a pro ženskou?

Každá práce je potřebná a neexistuje ponižující. Ponižujíci je ta práce, kterou dělám z donucení.

Dobrovolná prostitutka to nebere jako ponižující řemeslo, ale pokud ženu budu nutit do prostituce, tak je to pro ní ponižující.

Takže tu máme zase Einsteina. Vše je relativní.

Pokud člověk nechce skončit špatně,vezme i na přechodnou dobu nějaké hůře placené zaměstnání,které mu pomůže překonat nepříznivé období.Můj názor je ten,že i ta paní na veřejných WC má svou důležitou roli.Když půjdete po ulici a budete mít nutnost použít WC tak budete rádi.

Záleží hlavně na tom, na co člověk intelektuálně má, jak daleko je ochoten zajít a jak moc je hrdý. Říká se, že žádná poctivá práce nesmrdí, ale o tom tvá otázka přece není…
Nejhůř jsou na tom ti úspěšní, kteří spadli na dno. Měla jsem v péči neúspěšné sebevrahy, kteří neunesli to, že „jen“ museli dělat práci, která byla pod jejich úroveň. Šíleně zadlužený majitel společnosti, která zkrachovala a on byl najednou nucen sedět za kasou v Tescu; bývalý vedoucí, kterému „zčistajasna“ dělala šéfovou jeho bývalá žena ve firmě, o jejíž podíl ho po rozvodu obrala; muže, kterému dělala nadřízenou lesbická přítelkyně jeho manželky; ale také například třicetiletého mladíka, kterému při společné autonehodě zemřela gravidní přítelkyně, on ochrnul, sociálka se na něj víceméně vykašlala a on (na vozíku) byl nucen lepit nějaké šílené obálky z domova… Řeklo by se – samé slabošské typy… Svým způsobem ano, jenže na muže je díky pohledu společnosti vytvářen daleko větší tlak co se úspěšnosti týká. Některý muž neunese jen to, že by mu nadřízenou dělala žena. Navenek se tváří, že je to v pohodě, ale jakmile ho na poradě kolegyně setře pádnými argumenty, vykoleduje si ta nejhorší označeni… Ješitné mužské ego je předurčeno k soutěživosti a k touze po úspěchu, v klucích je to hecováno už od dětství. Rovnocenné partnerství je hezká věc – pánové o něm hodně rádi (moderně) mluví, ale jakmile je žena opravdu výrazně úspěšnější, dovedou (alespoň vnitřně) docela „pěkně“ vyskakovat. Ale to k ním patří a nikdo jim to nebere. V rámci zachování pevných partnerských vztahů to umí rozumná partnerka „zaonačit“ tak, že její partner je na ni pyšný, ale zároveň má pocit, že za jejím úspěchem stojí hlavně jeho podpora (a nejlépe láska – když všechno funguje:-).
Žena, když nemá fajn práci, tak se obvykle (nejlépe dobře) vdá. Když pracovat musí, není nic tak hrozného, co by ji degradovalo – ať někde uklízí nebo myje hlavy v kadeřnictví … snad jen ta prostituce, ale i to je už dneska sporné.

ono i to místo WC babky se těžko shání lidi :(
co já se nauklízela, ale nikde nic není !! bůů..
a to mám ekonomku..

Každý to má asi jinak, pro ženu prostitutka. Pro muže eunuch v harému. Ale třeba jsou ti lidi se svým životem nakonec spokojení, kdoví…
Doplňuji:
Můj názor na NEJPONIŽUJÍCÍ je, že by tam mělo být nejvíc ponižující :)

Upravil/a: manon

čistič bot a hazlbába
Doplňuji:
už vydim jak dělám čističe bot, a přišel by si boty ode mě nechat vyčistit nějaký starý známý a řekl „tak co jak se máš?“ a pak by dodal „no já mám vlastní firmu, támhle mám BMV X6“. a já bych praštil s tim kartáčem a šel vykrást banku

Upravil/a: BANAN93

Podle mně je to individuální, každý má jiný žebříček hodnot, ale taky mě napadla hajzlbabka/ hajlzdědek. Pro mě by bylo nejvíc ponižující, kdybych se musela živit svým tělem, ani by to nemusela být nutně prostitutka, ale třebas go-go tanečnice, struptérka apod.).
Doplňuji:
Ten který je: Já si plně uvědomuju, že práce na veřejných záchodcích je velmi důležitá. Ale že bych v tom viděla nějakou kariéru, to ne.

Upravil/a: Lucijej

ponizujici je nezamestnanos­t.v dnesni dobe je prace dar,at je jakakoli,pokud ma clovek schopnost se v ní udrzet.

Pre mňa najponížujúca práca… na to mám svoju definíciu.
Práca, ktorú musím vykonať z donútenia, proti svojmu presvedčeniu a vnútornému pocitu, bez ohľadu na názor iných ľudí. Ktorákoľvek práca, ktorú ´musím´ vykonať v rámci svojej profesie, koníčka, záľuby, nie je pre mňa ponižujúca.
Práca, na ktorú by som sa určite nedala je ´vrah´ (v zmysle právnej definície) a ´Judášová zrada´ s jeho 30 striebornými, tieto ´práce´mi nestoja za stratu môjho svedomia.
„…ak už len padnúť mi máš v boji,
to že mi padni, ako víťazom pristojí.“
(Samo Chalúpka: Mor ho!)