Jaké okolnosti vlastně působily při vzniku Československa?

Realita byla taková, že na rozpadu tzv. Podunajské monarchie měli zájem Francouzi a Britové, logicky, menší státy se lépe kontrolují. Říš německou nemohli nějak rozdělit – jak, neproveditelné, tak na ni uvalili nesmyslné sankce, které – logicky – vedly k tomu, k čemu vedly.

To, co popisuješ, je propaganda, fakta jsou fakta, zbytek domněnky.

Faktem je, že Wlastenz kruhy, u nás, v Uhrách, dosadily k moci vítězné velmoci. Faktem je, že vítězné velmoci rozhodly, která území budou tvořit Československý stát, eo ipso je faktem, že v roce 1918 jsme ztratili suverenitu a samostatnost.

Bavit se o nevyhnutelnosti konceptu národu Československého je nesmysl. Ano, protože byl Wlastenz koncept státu, vládli Wlastenz, koncept „nevyhnutelným“ byl. Ale rozhodně nebyl nevyhnutelným Wlastenz koncept státu, ani vláda Wlastenz kruhů.

Politika je, prostě a jednoduše, svinstvo. Je krátkozraká. Je malicherná. Po nás potopa. Prostě: válku jsme vyhráli, hurá – akce!: zřídíme malé státy, rozděl a panuj a Němce pojebem. Ve výsledku to pak v Německu vřelo tak, že jim byl i uřvaný malíř dobrý a jak to dopadlo, snad víme, ne?

Náročný dotaz ke stručnému zodpovězení. Něco již zmínili jiní, já přidám zajímavé perličky, které (podle mne) stojí za zmínku.

Ještě v roce 1917 byl „slavný Masaryk“ reálně nezajímavou a téměř bezvýznamnou figurou. Navzdory legiím atp. Dnes již zapomenutý poslanec Dürich (Masaryk mu byl politicky zcela rovnocenný, spíš se blížil k „druhým houslím“ s ohledem na domácí podporu především rusofilsky orientovaného šéfa mladočechů K. Kramáře [pozdější první předseda vlády ČSR]) vedl konkurenční odbojový Český svaz na Rusi, přičemž legie (v Rusku) byly značně početné (REÁLNÁ bojová síla), zatímco jediná rota (později nepočetné legie na západě [Francii.Itáli] kam se orientoval Masaryk byla vlastně jen o tom, aby měla tehdejší propaganda Dohody o čem psát).

Jenže s pádem carismu skončila ruská podpora Dürichovi a to vedlo k primátu nyní již jediného „odbojového centra“ pod vedením Masaryka. Nicméně ještě stále nebyli západní členové Dohody (bolševické Rusko mezitím uzavřelo s Centrálními mocnostmi mír) připustit rozpad Rakouska- Uherska. Jednoduše proto, že stále doufali v odpadnutí R-U od Německa s tím, že uzavře separátní mír.

Což se v důsledků mnoha okolností nestalo a když si to Dohoda uvědomila, že k tomu nedojde a dohoda s R-U není možná, začala se orientovat v roce 1918 na rozpad R-U a potažmo vznik nových států uprostřed Evropy. Jak velikou nekoncepčnost předvedli nemusím rozebírat (nahodilý slepenec různých národností – včetně Rusínů – tenkrát nám, ČSR, byla „přihozena“ ještě zakarpatská Ukrajina), kam to vedlo rovněž ne (v podstatě již do vínku ČSR dostala Mnichov 1938).

Obzvláště zajímavý je fakt, že ještě v roce 1917 DOMÁCÍ politická reprezentace veřejně učinila projev loajality k monarchii, jejíž rozpad nikdo NECHTĚL. To podle mne bylo klíčové (všichni politikové jsou napříč CELÝM politickým spektrem jsou PRO monarchii, jen pár téměř bezvýznamných emigrantů bojuje za samostatnost). Tehdejší naši politikové si DOBŘE uvědomovali, že samostatnost z nás učiní pouhou poslušnou figurku na politické šachovnici Evropy a budeme muset „skákat, jak se nám pískne“. Pochop, jedna věc je diktovat VELMOCI, kterou R-U bylo (byŤ relativně slabší) a úplně jiná maličkému vazalskému státečku uprostřed Evropy. Císařství jsem znali, věděli jsme svoje (a že to až tak špatné ani zdaleka NEBYLO [spíše naopak], jak POZDĚJI začala tvrdit naše vlastní propaganda). Tak PROTO nikdo u nás nechtěl samostatnost.

Tehdy byla ještě politická kultura na mnohem vyšší úrovni a politikové měli sebereflexi (jakkoliv to již tehdy ani náhodou nebyli svatoušci), ale takový ostudný a bezbřehý rektální alpinismus, který předvádí naše současná politická reprezentace byl NAPROSTO NEMYSLITELNÝ.

Nicméně poté, co domácí politické scéně došlo, že zánik R-U je nevyhnutelný (jednak díky postoji Dohody, druhak samotného R-U), rázem krátce před koncem války „přehodili výhybku na kolej samostatnosti“. S tatíčkem Masarykem si plácli a rozdělili si koryta. Masaryk se stal „PREZIDENTEM OSVOBODITELEM“, jeho podržtaška Beneš ministrem zahraničí, za „domácí“ Kramář předsedou vlády, Švehla ministrem vnitra, Rašín financí a Štefánik (za Slováky) obrany… Tož tak nějak nešťastnou shodou náhod a okolností vznikla ČSR a její následný osud perfektně odráží události/okolnosti jejího vzniku. 😕

Dobrý dotaz, ale náročný k dostatečně výstižné odpovědi. Téch faktorů bylo prostě MOC. 🙂

Zapomněl jsi na vliv Moravy a Slezka. Vždyť i TGM se narodil na Moravě a matka byla Moravanka.

Dalšími faktory, které působily při vzniku Československa, byla politická situace v Evropě a mocenské zájmy velmocí.

1. Konec první světové války: První světová válka a následný rozpad Rakousko-Uherska vytvářely podmínky pro vytvoření nových národních států v Evropě, včetně Československa. Toto bylo uznáno Pařížskou konferencí, která v podstatě odsouhlasila nové politické uspořádání střední a východní Evropy.
2. Vztah velmocí k střední Evropě: Západní spojenci, zejména Francie a Velká Británie, se snažili omezit německý vliv v této oblasti a výrazně podporovali vznik nových států na území bývalého Rakousko-Uherska. Francouzsko vidělo v nově vytvořeném Československu potenciálního spojence proti Německu.
3. Národní hnutí: České a slovenské národní hnutí měly hluboké kořeny již od 19. století a intensivně se rozvinuly během první světové války. I přes rozdíly mezi těmito dvěma národy bylo ve prospěch obou skupin vytvořit společný stát.
4. Role Tomáše Garrigue Masaryka a Edvarda Beneše: Tyto dvě osobnosti sehrály klíčovou roli při vytváření mezinárodní podpory pro vznik Československa. Jejich diplomatické úsilí, zejména v USA a ve Francii, přispělo k tomu, že se Češi a Slováci stali stěžejními hráči v novém státním uspořádání.

Tedy v podstatě vznik Československa byl kombinací vnějších politických tlaků a vlastních národních snah Čechů a Slováků.