Jakou nejhorší nemoc jste kdy chytli?

ocko: to je všechno? nějakej příběh pověz, jak se to stalo, jak dlouho to trvalo než se na to přišlo a jaký to mělo následky atd.

Promiň bolaku, ale trápila jsem tady klientku s kartami, tak mi to trochu uteklo.
Bylo to hnusné, proto o tom nerada píšu. Víš, přišlo to, když mi bylo 56 let. Na podzim mne začalo bolet levé koleno. Tak jsem šla na obstřik ke známému ortopedovi. Jenže to nepomohlo a za týden začalo koleno bolet znovu. Tak jsem za měsíc upalovala na ortopedii zase. Potom byly Vánoce a já v půlce ledna šla asi po měsíci na další obstřik. To už se doktorovi hodně nelíbilo. Tak mne hnal na rehabilitace a zkoušel to léčit jinak. Nic nepomáhalo. Začátkem února jsem u něj byla znovu a bylo mi hůř. Celkově unavená, vyčerpaná, všechno mne bolelo. Tak napsal obvodní lékařce, že má podezření na boreliozu, ať mi nechá udělat rozbor krve. Ve čtvrtek jsem šla ráno na krev a výsledky měly být za týden. V pátek jsem šla v poledne k zubaři a v čekárně mi najednou zabylo špatně a šla jsem k zemi. Odvezla mne „rychlá“. V nemocnici mne povozili po rentgenech a vyšetřeních a nic nezjistili. Tak mne poslali domů. V úterý jsem se doplazila k doktorce na středisko pro nemocenskou a pak jsem prospala skoro tři měsíce. Potvrdila se chronická borelioza. Já proležela prospala 20 hodin denně a nebyla jsem schopná dojít si ani uvařit čaj. Zlepšovalo se to moc pomalu. V červnu přišla povodeň a vyplavila mi přízemí domu. Nemoc nenemoc musela jsem do toho bláta zakleknout a vymýt spoušť, která tam po té špinavé vodě zůstala. Zničený nábytek, vybavení – o sobě nemluvím. Po půlroce léčení mne posudková lékařka poslala do práce, protože můj zdravotní stav se nevyvíjel podle jejích představ.
Ještě teď bych tu krávu dokázala zaškrtit vlastníma rukama. Nakonec mi doktorka stanovila diagnózu „silné deprese“ a léčila mne na boreliozu dál. Brala jsem antibiotika 6 týdnů, pak měsíc pauza a další měsíc léků. Potom jsem skončila na ÚP, protože do práce jsem chodit schopná nebyla a i zde jsem se dávala postupně dohromady. Nejhorší to bylo první dva roky. A teď? Někdy je líp, jindy vím, že kamarádky mají zase navrch. Dá se s tím naučit žít.

Drape, jak se to projevovalo?