Jakto, ze někdy vás zaujme písnička napoprvé, někdy po desátém poslechu a někdy až s odstupem času?

To se mi taky stává, vysvětlit to neumím. Nicméně ta co se mi líbí hned od začátku mě mnohem dříve omrzí. Jakoby ty ostatní, co se mi líbí později, musí ve mně dozrát a o to déle mě baví. Každopádně je to zajímavé.

Jednoduchého hudebního motivu si rychle všimneme, zvláště je-li rytmický a strhující. Ovšem taky se ho dříve nabažíme – oposlouchá se. U složitějšího motivu nám déle trvá, než si ho uvědomíme, porozumíme mu. Je to individuální podle toho, jak je kdo vnímavý nebo jaké má s hudbou, s kompozicí, s instrumentálním provedením zkušenosti, jak skladba odpovídá našemu založení apod. Některé písničky se nám nezalíbí vůbec, ale někomu jinému sednou a rád si je pouští. Během života se nám vkus mění. V mládí se nám častěji líbí spíš svižné rytmické skladby, v pozdějším věku spíš složitější, procítěnější, s hlubší myšlenkou. Takže pokud teď horujete pro techno, počítejte, že za pár let Vás bude nudit a „objevíte“ možná swing možná šanson, mersey sound, Karla Gotta, klasickou hudbu nebo gregoriánské chorály. – No, a jak nastupuje stáří a svět se opět stává složitým, zřejmě se končí u dechovky … 🙂

Je to poměrně jednoduché. Člověku se líbí to, co zná. Podle toho, jakou hudbu lidé poslouchají, tak do sebe vstřebávají určité vzorce, ve kterých se poté orientují. Když pak narazí na podobný vzorec, proniknou do skladby rychleji, tím pádem se jim může líbit. Hudba, ve které se posluchač neorientuje, se mu líbit spíš nebude. Podobné je to s jakýmkoli jiným uměleckým dílem (ať už filmy, nebo obrazy). Z toho plyne jednoduchá věc: kromě toho, že „lidé poslouchají to, co se jim líbí“, platí ještě věta „lidem se líbí to, co poslouchají“. Když pak posluchač narazí na něco nového (co nezapadá do vzorce), musí se s tím nejprve seznámit (zorientovat se v tom – hudba je vlastně určitý jazyk) a pak se mu to třeba začne líbit.
Jinak typickou ukázkou zažitého (nebo spíš provařeného) hudebního vzorce, který všichni dobře znají, jsou známe „four chord songs“ – viz video.
http://www.you­tube.com/watch?v=5pi­dokakU4I