Jak to, že si někdy jsou hrozně podobný třeba vzdálený příbuzný?

moje babička má sestru a ta sestra má dceru a ta dcera má dvě děti syna a dceru a ta dcera je mi docela hodně podobná a ten syn vůbec
jak je to možný? když v babičce moc takový podoby nevidím

Upravil/a: quentos

Odpovědět

Zajímavá 0 před 2003 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

annas

Souvisí to s příbuzenskou genetikou .Cím zdálenější příbuzný, tím méně má společných genů., chromozomů.

Tyto chromozomy se dědí od rodičů, přičemž každý rodič nám předá polovinu své DNA – tomu se říká rekombinace. Od druhé generace, tedy prarodičů, máme 25% DNA, od praprarodičů 12,5% DNA a s každou další generací je předaná genetická informace o polovinu menší..

https://www.requiro.cz/article/14/souhrn-dna-testu

" V průběhu života se v člověku snoubí jak kombinace dědičných faktorů, tak vliv vnějších vlivů. Geneticky daná je třeba výška postavy, ale částečně ji může ovlivnit např. výživa nebo nemoci. V jednom vtípku se říká: „Podobá-li se dítě otci, jde o dědičnost. Podobá-li se sousedovi, jde o vliv prostředí.“

Jako by mu z oka (ne)vypadl
V některých rodinách jsou děti a rodiče jako přes kopírák. Jinde by pozorovatel vůbec neřekl, že jde o příbuzné. Čím to? „Genetický kód je předpis, podle kterého funguje celý organismus stejně jako notová partitura, podle které hraje symfonický orchestr. Přenos této informace z rodičů na děti má jednu zásadní vlastnost, a sice tu, že se z původních partitur od každého rodiče použije polovina a tyto dvě poloviny od obou rodičů se náhodně promíchají a vzniká nová partitura dítěte,“ tvrdí doktor Minárik a dodává: „Avšak stejně jako v hudbě existují silné a ‚nezapomenutelné‘ motivy, tak i v lidské genetické informaci existují tzv. dominantní formy genů. Tyto ‚silné‘ motivy pak často přehluší motivy méně výrazné, a i v případě, že je partitura dále obměňována či doplňována o nové části, stále je z nového ‚remixu‘ často poznat onen původní nosný motiv. Obdobně i při přenosu genetického kódu se mohou části tvořící dominantní motiv opakovaně dědit v nezměněné podobě.“ Takže buďte si jistí, že pokud máte výrazný nos nebo extra podivný ušní lalůček, předáte tuto pikantnost dál.

Více na: https://mojebetynka.maminka.cz/clanek/po-kom-bude-nase-dite-aneb-co-ovlivnuje-podobu

Kromě toho se podobnost vnímá velmi subjektivně., většinou ji ovlivňuje třeba typický znak. Záleží naké na věku, v němž se porovnáváte, protože obličeje prochází změnami. Vývoj je ukončený kolem 20. věku, později už se mění výraz kvůli ztrátě zubů.

--
https://www.rodina.cz/clanek8724.htm
Tajemství dědičnosti: To je celá teta Květa!