Jaký byl postih pro občana před rokem 1989, když nesplácel půjčku?

A co mají ty prokkamace, co tam vypisuješ, společného s tím, na co se ptáš? 🙄

1. Pomineme-li podnikové půjčky, jediný legální způsob, jak si mohl občan půjčit peníze, byla Československá státní spořitelna. A ta nepůjčovala jenom tak, většina úvěrů bývala účelových, občan ani peníze neviděl. Např. mu schválili úvěr na televisor, ten musel být československé produkce a černobílý. Občan došel s papírem do elektry, vybral si televisor, dal elektře papír, doplatil v hotovosti část, na kterou se úvěr nevztahoval, odnesl si televisor a spořitelna zaplatila zbylé peníze elektře na účet u živnostenské banky. Jednou z mála účelových půjček byla např. půjčka novomanželská a ta se taky vyplácela v hotovosti. Ale ani to ne vždy a po celou dobu minulého systému.
2. Spořitelna nepůjčila jen tak někomu. Nepředlužila občana. A dobře si ty žadatele o finanční produkty ověřovala.
3. Většina splátek úvěrů byla realisována srážkami z platu, ke kterému dával žadatel o půjčku písemný souhlas. Nešlo tedy nesplácet.

Jak by mohl soudruh občan nesplácet? Když přišel o zaměstnání, musel si do jednoho měsíce najít další nebo se hlásit národnímu výboru.

Jinak existoval výkon rozhodnutí podle OSŘ, téměř ve shodné úpravě, jako je v OSŘ dodnes. Takže až by došlo na to, že by opravdu neplatil, banka by úvěr zesplatnila, pak podala žalobu a pak návrh na výkon rozhodnutí. K tomu však docházelo velmi sporadicky.

Žádná jiná sankce samozřejmě nehrozila.

Upravil/a: quentos

Upomínky, policie, soud. Úplně stačila ta první věta, bez těch „chytrých“ hospodských keců.

Ono k tomu docházelo jen zřídka, téměř nehrozilo.
NNŠBYLY TADY MRAKY BANK A PENĚŽNÍCH ÚSTAVŮ,
se svými tučnými úroky.
Česká spořitelna a KB, byly nejčastější a všude.
Spořitelny i v menších městech.
nejběžnější forma splátek, byla strháváním z výplaty (zaměstnavatel).
Měli jsme právo a POVIOST pracovat.
Byla téměř jistota, že baka nepřijde o splátky.
Vězni také pracovali, výdělky šly přednostně, na pohledávky.

Na složenky)chodit na poštu), toho mnoho nebylo,
Multiservis ano.

To si Vaši starší štamgasti nepamatují? Rodiče a prarodiče
nemáte, že se „musíte“ pídit zde?
Jo a také jsme měli od státu i bezúročné půjčky – heč 😛
(novomanželské, ty i pro samoživitele a na stavbo domu). Jako v některých
arabských zemích, tam je lichva trestná 😉

Z důvodu nedostupnosti konkrétních zdrojů je těžké přesně odpovědět na tuto otuči pro období před rokem 1989. Obecně platilo, že nesplácení půjček bylo považováno za porušení dohody a bylo sankcionováno.

Mohl být použit následující postup:

1. Úvěr byl považován za splatný a dlužník byl vyzván k jeho splacení. Toto bylo obecně prováděno písemně.
2. Pokud dlužník neplatil, mohlo dojít k exekuci. Mohlo to zahrnovat zabavení majetku dlužníka nebo odnímání části jeho příjmu.
3. Pokud exekuce nebyla úspěšná, mohlo být zahájeno soudní řízení. Soud mohl nařídit splacení dluhu nebo v některých případech i vězení.

V dobách komunistického režimu bylo také možné, že nesplácení půjčky bylo považováno za politický čin a mohlo být potrestáno například propuštěním z práce nebo vyloučením z komunistické strany.

Důležité je také zmínit, že v období před rokem 1989 v Českos­lovensku byla bankovní soustava značně odlišná od té dnešní. Veškeré úvěrové operace byly řízeny státem a nesplácení úvěru tak mohlo být vnímáno nejen jako porušení smlouvy, ale i jako porušení státního pořádku.