Jaký je rozdíl mezi člověkem trpící megalománií (velikášstvím) a osobou, která se snaží ovládnout svět?

Domníváš se špatně. Nic takového megalomanie neznamená. Tvé chápání toho, kdo chce ovládnout svět, může i nemusí být správné. Představovat to totiž může různé skutečnosti, odlišné osoby, s různými pohnutkami, o různé psychice.

Megalomanie je konkrétní nemoc, psychický stav. Jedinec je přesvědčen o své důležitosti, vyjímečnosti, neomylnosti, vysoce se nadhodnocuje. Je to narcista, trpící sebeklamem a nerealističností (přesvědčuje sám sebe třeba o nějakém vyjímečném původě, o své důležitosti, o tom čeho dosáhl, i když ty věci nejsou pravdivé). Chce chorobně v něčem vyniknout anebo věří, že už v něčem vyniknul. Velice často tento stav doprovází paranoia, neochota příjmout pravdu a názory druhých, velká vztahovačnost a podráždění při sebemenším náznaku kritiky jeho osoby. Může s tím souviset schizofrenie a další nemoci. Postižený trpí bludy. Megalomanie se bere jako samostatná porucha anebo doprovodný jev jiných nemocí.
Je to prostě porucha, člověk je posedlý vlastní velikostí (kterou navíc postrádá).

Zato osoba, která se snaží ovládnout svět, není nic konkrétního. Může to být mocichtivý člověk, mající problém s egem, diktátor, neštítící se žádného prostředku, ale může to být i velký lídr sjednotitel, taky to může být jen názor druhých lidí. Tak či tak, ať už je to osoba pozitivnější (hrdina, velký státník) nebo negativnější (padouch, nemilosrdný diktátor), vůbec to nemusí být psychicky narušený člověk, který trpí bludy. Naopak to může být vysoce inteligentní, realistický a pragmaticky uvažující jedinec.
Že někdo úspěšně vybudoval velký stát, říši, nemusí být známkou nějakého superzáporáctví. Sjednocovat a dobývat se dá i nevojenskou, či nenásilnou cestou a taky výsledky tohoto úsilí mohou přínášet samá pozitiva pro společnost (v podobě silného státu a toho, co představuje).
Mnozí (veřejnost) si taky jen mysleli, že jsou někteří politici mocichtiví nebo chtějí ovládnout svět. A nebyla to pravda. Často je to jen špatný úsudek nebo pomluvy odpůrců. Takže osoba, která chce ovládnout svět, nemusí znamenat vůbec nic.

Člověk, který ostatním předem říká, čeho všeho nedosáhne (bohatství, vlivu, moci, objevů, vynálezů, skutků), bude pro ostatní buď snílek nebo šílenec a megaloman. Ale co když toho ten člověk dosáhne nebo už dosáhl?Prostě ambiciózní jedinec, který plánuje a uvyžuje realisticky. Například se narodil jako chudý, ale vypracoval se až na miliardáře. Nebo vědec, který vynalezl neskutečné technologie (tzv. předbíhající svou dobu). Nebo se stal velkým státníkem a vytvořil něcco velkého. Proto rozdíl může být jen ve vnímání ostatních a v tom za co toho člověka ostatní považují. Též rozdíl mezi řečmi a činy.
Kdyby třeba mladý Napoleon na škole všem říkal, jak se stane úspěšným vojevůdcem a dokonce císařem, tak by byl pro ně nejspíš megaloman. Jenže toho dosáhl. I když uznávám, že zrovna u Napoleona je ta otázka velikášství a dokonce i padoušství na místě (tak to zkrátka vztáhni na někoho jiného, jako Alexandra Velikého, Sargona, Caesara, Karla Velikého, Saladína a mnohé další).
Takový člověk může být Hitler, ale může to být i Kýros Veliký. Taky to nemusí být vůbec nikdo, jen mylné označení.

Upravil/a: schranka

Megalománie a snaha ovládnout svět jsou dvě odlišné koncepty, které mohou mít některé společné rysy, ale jejich povaha a důsledky se liší.

Megalománie (velikášství) je psychická porucha, která je charakterizována přehnaným pocitem vlastní důležitosti, nadhodnoceným sebevědomím a touhou po moci a slávě. Osoby trpící megalomanií mají tendenci přeceňovat své schopnosti, považovat sebe za výjimečné a mít potřebu dominovat nad ostatními. Jejich snahou je často získat uznání, kontrolu a autoritu.

Na druhé straně, snaha ovládnout svět je více založena na ambicích a cílech jednotlivce než na psychické poruše. Osoba, která se snaží ovládnout svět, může mít silnou touhu po moci, vlivu nebo kontrole nad různými oblastmi světa, jako jsou politika, ekonomika nebo sociální struktury. Tento typ snahy ovládnout svět může být motivován různými faktory, jako jsou osobní ambice, ideologie, chamtivost nebo pocit oprávněnosti.

Hlavním rozdílem mezi megalomanií a snahou ovládnout svět je to, že megalománie je psychická porucha, zatímco snaha ovládnout svět je motivací nebo cílem člověka. Osoby trpící megalomanií mají tendenci přeceňovat své schopnosti, zatímco osoby se snahou ovládnout svět mohou mít různé schopnosti a dovednosti.

Je také důležité zdůraznit, že snaha ovládnout svět je často nereálná a může mít negativní důsledky, jako je manipulace, vykořisťování a porušování práv ostatních lidí. Většina společností a právních systémů odsuzuje a potlačuje takové chování.

Celkově lze říci, že megalománie je porucha osobnosti, zatímco snaha ovládnout svět je širší koncepce, která zahrnuje motivaci jednotlivce ovládnout nebo ovlivnit různé aspekty světa kolem sebe.

Po megalomanech zůstaly největší mešity na světě, největší hřbitovy na světě…chtějí být věční. Lidi, kteří přišli k penězům, si myslí, že můžou všechno, i převrátit životy druhých lidí, i národů, naruby.