Jaký je rozdíl mezi konzervatismem a liberalismem?

Nedá, protože neexistuje nějaká exaktní definice konservativismu nebo liberalismu. Ke společenským vědám nelze přistupovat technokraticky.

Dá se ale říct, že liberální pojetí sleduje omezení vlivu autorit. Budeme-li se bavit o ekonomickém liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci trhu, jakékoli zásahy z vnějšku považuje za nežádoucí. Bavíme-li se o společenském liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci společnosti, vycházeje ze základní thesis, že zásahy autority (státu, církve, obce …) by měly být pouze a jen v nezbytně nutném rozsahu, subsidiární. Náhled na definici i margo svobody se liší a dá se říci, že liberální pojetí svobody je silně individualistické, nejsilněji ze všech nosných společenských thesis.

Konservativismus se dá, základně, definovat jako otevřená tendence bránit se (rychlým) změnám a podporovat tradiční hodnoty, normy. Pak je otázka příslušné definice, co se rozumí onou „tradiční“ – normou, hodnotou atp. Ekonomický konservativismus fiskální prosazuje úspory a šetření státních financí. Ekonomický konservativismus libertariánský vychází z nosné thesis, že konkurence, tedy hospodářská soutěž, je nejstarší, a tedy evolucí prověřený, princip, který by měl být zachován jako ona tradiční norma.

Společenský konservativismus je téměř vždy nějakým způsobem spojený s náboženstvím. Neokonservati­vismus kritisuje úpadek mravů a vlivu autority. Z něj vycházející nový konservativismus se ještě více zaměřuje na náboženství a morálku. Jinak je konservativismus spojený s náboženstvím. Ať už se jedná, třeba, o integrální katholicismus, kde nosnou thesis je tradiční katholická morální theologie, podobně může být postaven konservativismus evangelický, jak lutherský, tak kalvinský, těch možností je nespočet.

Konservativismus není primárně o nějaké autoritě, ale o nosné hodnotě, či normě, která je považována za tradiční. Liberalismus také není primárně o svobodě, arciť ji postavil na piedestal a pořád jí omílá – jde totiž o svobodu individuální a nikde není řečeno, že o individuální pojetí svobody musí nutně každý usilovat, ani to, že s ním bude každý spokojen. Konec konců, jsou svobody, které mají když ne ryze, tak silně, kolektivní charakter, a ty liberalismus ostentativně ignoruje – jak systémově, nepovažuje je za svobodu, nebo fakticky, tvrdě, že jich lze dosáhnout individuálně, což, samozřejmě, nelze.

Jinými slovy, i liberalismus se může stát totální ideologií, stejně, jako konservativismus. Záleží na míře, a na tom, kdo se toho chopí.

Upravil/a: quentos

Záleží v jakém kontextu jsou výrazy použity. Konzervativní člověk se drží osvědčených věcí, liberální člověk je pokroku otevřený. Neřešil jsem politické souvislosti.

Konzervy dbají na tradice. Liberálové na svobodu, jak píšeš. Konzervy jsou častokrát pravicovější a liberálové zase levicovější. Toť základní dělení. Děkuju.