jaký je rozdíl mezi vyhrožováním a varováním?

A co třeba uspořádat ve škole petici? Poradit se s několika dalšími studenty, kterých se problém týká, a dát dohromady slušný, věcný a dobře argumentovaný text, který by vám pak možná podepsali i studenti, kterých se problém až tak netýká. Navíc by to byla pěkná ukázka toho, jak jste pochopili principy demokracie a občanské společnosti. Učitel občanské nauky (nebo ZSV) by vás možná taky morálně podpořil. (Fakticky těžko, protože se nepostaví svému šéfovi.)

Jinak, rozdíl mezi varováním a vyhrožováním je ten, že varování je upozornění na to, co se může stát i bez přičinění varujícího, tak nějak samo od sebe. Vyhrožování je upozornění na to, co vyhrožující hodlá sám udělat.
Varujeme například před výbuchem sopky, nebo před povodní. Vyhrožujeme tím, že někomu sami uškodíme, např. že mu fyzicky ublížíme, nebo že ho pomluvíme na facebooku. Vyhrožování je někdy spojeno s vydíráním.

Něco mezi tím by v dané situaci bylo upozornění na možnost stávky. To by bylo podle mě přípustné v situaci, kdy by třeba petice podepsaná dejme tomu třetinou studentů byla ředitelem bez jakéhokoli vysvětlení sprostě ignorována. Protože na tu petici by měl ředitel nějak veřejně reagovat (hlášením v rozhlase, oběžníkem apod.) a argumentovat případný odmítavý postoj. Stávka je ovšem organizačně ještě náročnější než petice. Lidi vám podepíšou kdeco, ale abyste je potom navíc přesvědčili, že třeba některý den nemají jít do školy a vystavit vlastní kůži riziku neomluvené absence, to už je vyšší level. Pokud by vás stávkovala jenom nevýznamná hrstka, váš odpor by byl zlomen bez větších problémů poznámkami do třídní knihy případně nějakými důtkami a dvojkami z chování.

Pokud máte ve škole nějakou studenskou samosprávu, např. něco jako volený parlament, kde jsou studenti (na VŠ mívají akademický senát) velmi bych doporučil jít touto cestou. Jestli máte nějaký školní časopis, tak to by byla skvělá možnost jak oslovit masy. Ale šlo by to i bez toho.

Taková snaha o individuální jednání s ředitelem za použití popsaných nátlakových metod je něco mezi mafiánským chováním a bjem s větrnými mlýny.

Varování je upozornění na nebezpečí nebo nějaký nepříjemný následek. Vyhrožování je slib nějakého trestu, který byste provedla například, kdyby Vám pan ředitel nevyhověl.

Vy ale nevyhrožujete, v podstatě jen konstatujete situaci, o které ředitel školy nejspíš ví. Pokud Vás stejným spojem jezdí více a větší počet studentů díky tomu nestíhá začátek vyučování, je skutečně na něm rozvrh nastavit tak, aby se to nestávalo. Místo varování a vyhrožování by nebylo asi od věci dát dohromady všechny dojíždějící i z jiných tříd, kterých se to týká a předložit panu řediteli situaci – jezdíme z těch a těch obcí, jede tam jen jeden možný spoj, kterým se dostaneme do školy i za normálních okolností (tj. když nesněží, nepadají kroupy a na cestě není žádná překážka) o tolik a tolik minut později. Kvůli jednomu studentovi/ studentce asi ředitel rozvrh měnit nebude, ale pokud uvidí, že je to problém, který opravdu zasahuje do vyučování, měl by s tím něco udělat. Pokud nevezme v úvahu problém, který se týká více studentů, pak si neotvírejte hubu, ale obraťte se na vyšší instanci – třeba na na školní inspekci apod.

Žádný, jsou to jen dvě odlišná slova, stejně jako „drzost“ a upřímnost. :)

Neboj se mluvit, prostě mu to řekni, když to slíbil, je to jeho chyba, neměl nic slibovat…

Upravil/a: anonym