Nejhorší bylo asi přebíhání od jednoho letadla k druhému při přestupu, když se první letadlo zpozdilo a přistálo krátce před časem odletu druhého letadla, ale jinak to bylo vždycky v pohodě.
0 Nominace Nahlásit |
Nejhorší zážitek mám z letiště Schiphol v Amsterdamu. Nebylo kam
šlápnout. Byla polovina března 2020, a u každé osoby letištního
personálu se vinula dlouhá fronta cestujících, čekajících na informace,
jak se dostat domů. Covidové zavírání a rušení letů bylo v plném
proudu. Neměli jsme letenky, protože nám už dva autobusoví dopravci smskou
čerstvě zrušili jízdu do ČR. V celé letištní hale nefungovala wifi,
jinak bych si objednala online letenku, a zaplatila kartou. Takhle to u pultu
letecké společnosti bylo na půl dne, a těžko říct, jestli i letadlo
nezruší. V tom zmatku a nervozitě všude kolem jsme našli zrušenou
internetovou kavárnu, kde byl jakž takž signál. Objednali jsme letenku,
proklikali se k platbě- a nechtěli platbu kartou! Museli jsme k té
zatracené přepážce, a předběhnout mraky lidí ve frontách. Letenky už
jsme vlastně měli.
Nakonec jsme přiletěli do Prahy, a tam nám pípla sms, že jsme na letišti
Schiphol na řadě dostat se k informacím, jak letět domů. 🙂
0 Nominace Nahlásit |
Několikrát se mě stalo, že malé dítě na sedadle za mnou nebo vedle mě celou cestu řvalo a škubalo vším, na co dosáhlo. To se normální letový čas „natáhne“ na dvojnásobek.
0 Nominace Nahlásit |
Když jsme za noční bouřky přistávali na ostrov Korfu a posádce se to
podařilo až na čtvrtý pokus.
Kouzelným prožitkem je naproti tomu ranní let do jižních destinací. Pohled
vlevo umožní kochat se východem Slunce, naopak vpravo je ještě hluboká noc
a lze spatřit osvětlená města na Krétě nebo ostrově Santorini.
Zahlédnout lze i pobřeží Afriky a ústí Nilu.
Upravil/a: dudu
0 Nominace Nahlásit |
Letěl jsem zatím jen jednou, takže jsem jich moc neposbíral – ale asi strach o sestru, která si celou dobu stěžovala, že ji bolí hlava. Paradoxně jsme předpokládali, že ten problém budu mít já, a ono nic…
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Při čtení tvojí láskyplné rady si nemohu nevzpomenout na počátek padesátých let. Tehdy bylo u chovatelů prasat běžné, že když svině do všeho ryla a rozhazovala dřenice /ustájení/ , nožem se jí nařízl rypák a byl pokoj!
Tak já jeden úsměvný dám do placu…
Byla to myslím triplsedmička… hrnul jsem se na toaletu, která tou dobou
byla nejbližší u kokpitu…v okamžiku kdy jsem už otevíral dveře na
záchod, vyšla stevardka z kokpitu…To co jsem viděl jen v krátkém
okamžiku přes chvilkově otevřené dveře mě utkvělo v paměti na ještě
hodně dlouho…To že byli všechna okna zakryty novinami mě až tak
nevyděsilo…ale to, že oba fešáci viseli v předklonu v pásech se
škraboškama na tlamách a evidentně ani jeden nevěděli o světě… tak to
mě dorazilo…