Jaký je Váš smysl života?

Univerzální smysl života je podle mě učení a směřování k dokonalosti/bož­ství. Proto jdeme z jednoho života do druhého a pořád bychom měli stoupat. Ještě jsem se nezabýval karmou. Zatím jsem objevil astrologii, což je jedna z disciplín Ezoterismu. Individuální smysl života může mít každý z nás, ale ten možná nebude tak důležitý. Je spíš druhořadý. Já se řídím vždy pocitem a emocí (co mi zabrnka na struny). Pořád se učím a snažím se o duchovní vývoj. Přemýšlím o životě. Stále něco hledám. Momentálně např. nevím, kam mam pokračovat. Potřeboval bych asi nějakého učitele. Proto se mi zdají zvláštní sny, že řídím autobuse a nevím, kudy jet.

Ps: toto jsou mé vlastní názory. Nekopíruj je, pokud s nimi nejsi za jedno.

Bůh je v každém z nás

Mám rád drbáni, zažívám u toho velké uspokojení

Upravil/a: df

Smysl života je takový, jaký si ho člověk udělá, je to individuální. Pro mě je už jenom toho co nejvíc sníst a přežít do druhého dne.

Tuhle otázku jsem dřív řešil a časem to omrzí. Jediný smysl života je žít a něco dělat.

Toť otázka. Od skončení puberty, kdy jsem na toto téma přišel, už 75 let po tom marně pátrám:-))

1. našetřit na byt pro mámu
2. stát se korunovým milionářem
3. dožít se 70 let
4. stát se známým na internetu

Universální smysl života existuje a máme ho každý stejný: život sám. Tak jako ho mají psi, koně, nebo třeba klíšť obecný, nejsme až tak odlišní. Lišíme se mozkem, který nám vše akorát komplikuje. 🙂 Všimni si, že lidé s nižším intellektem bývají spokojeni i s relativním má­lem.

Jinak je to věcí osobnosti. Osobnost se, v zásadě, utváří od narození do nějakých 20 – 25 let věku u ženské a 20 – 35 let u chlapa (u někoho se neutvoří nikdy, ale i to je potom forma, dětinské, osobnosti). Jakmile se osobnost utvoří, je relativně neměnná.

V zásadě si každý jednou rozhodne dillema, jestli se připojí k tzv. referenční skupině (náboženství, politika, nebo třeba jenom „bratrstvo pivního pupku“), nebo se stane individualitou. Individualista zažívá typově menší pocit skupinového bezpečí, člověk bez potřebné osobní integrity typově větší míru vnitřní prázdnoty.

Podle toho, jest-li člověk individualitou, nebo části kolektivu v rámci referenční skupiny, se pak odvíjí jeho smysl života: buďto je individuální, nebo je nastavený referenční skupinou; to jsou hraniční mantinely, u většiny lidí je směsí obojího, tedy individuální v rámci kolektivního nastavení mysli.

Chill out.

@filip84: „Všimni si, že lidé s nižším intellektem bývají spokojeni i s relativním málem.“ Filipe, netušíš, jak obrovskou hloubku tato tvá myšlenka má.