Jaký máte pocit, když se řekne smrt?

Žádný, to co ve mě vyvolá nějaký pocit je to co jí předcházelo.

Upravil/a: WhiteCrow

Smrt je spravedlivá a čeká každého z nás, ať jsme chudáci nebo miliardáři. Smrt má tisíce podob, může být rychlá, nebo bolestivá a pomalá. Zbytečná, nebo hrdinská, předčasná, nebo přirozená. Pokud jsem myslel na vlastní smrt, kdysi to bylo pro mně něco vzdáleného, jako by se mně to ani netýkalo, dnes už ze na ni dívám jinak. Jak dlouho ještě?

Přejede mi mráz po celém těle.

Smrt je je pro mě výzva k vyhodnocení mého života a k prosbě odpuštění hříchů kterých jsem se dopustil,které mě trápí a stydím se za ně.

môj pocit: „smrt je súčasť života“
iné je a na to sa nepýtate, aká je tá smrť.
predčasná smrť, ľahká, rýchla, bolestivá atď
frázy typu „odpúšťajme si v hodine hriechov ktoré sme sa dopustili za života“ sú obyčajná tragikomická fraška, ktorej nikto neverí, ani jej autor.
Nie, treba konať tak, aby sme si v hodine smrti nemali čo odpúšťať.

PS. ako hovorili desperádi Divokého Západu

Nemá mi kto odpúšťať
Nemám komu odpúšťať
Nemám žiadne hriechy
Moja guľka bola rýchlejšia

Upravil/a: led

Když se řekne smrt, to celkem nic neznamená. Dívat se ovšem tvz.smrti do tváře, to už je něco jiného.
Když si dáme v restauraci stejk, málokdo si uvědomí, že pro ten náš požitek předcházelo zabití a smrt nějakého živého tvora a nijak nás to netápí.
Smrt může být pro někoho vysvobozením, pro jiné (šťastnější) tragédie.
Zajímavý je fakt, že lidé kteří se ocitli tzv. na prahu smrti a vrátili se do života, tak ti se potom smrti vůbec nebojí a kromě jiného zásadně změní své priority. Jinak řečeno, snaží se žít jak nejlépe dovedou. Je známo hodně takových případů, někteří o nich raději mlčí aby nebyli za hlupáky.
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly. William Shakespeare

Záleží na kontextu situace

Je to součást našeho života! Jediná věc, které se člověk nevyhne ( může vás potkat kdekoliv a kdykoliv)
Smrt pro mě znamená vysvobození ( má duše konečně bude osvobozená od všech starostí)

Upravil/a: blackgirl

Asi takový, jaký měla babička spisovatele Františka Nepila. 🙂
Cituji: „Babička… se smrti nebála a čekala ji, tak jako čekávala léto anebo psaní od tety Mařky.“

To záleží na tom ČÍ smrt. Pocitová škála je u mne velice široká – od největší radosti a vychechtanosti počínaje, nejhlubším zármutem konče! ;) :D :D

Tma, chlad, bezmoc, hluboký bezesný spánek.. jedním slovem konec, ale ani tak ještě není vše úplně ztraceno. Stále existuje jistá naděje 🙂