Odpoveď byla označena jako užitečná

Určitě to není kladná vlastnost. Snad byste takovým člověkem nechtěl být? Jaké to, nevím. Ale stačí se dívat kolem sebe, raději nezkoušet. Určitě jsou genetické přepklady pro některá jednání.

Negativní myšlenky a činy cyniků se jednou všechny obrátí proti nim. Dřív nebo později. Ano, nechám takový lidi jet dál, protože dojedou i beze mě a už sem to mnohokrát viděl a ještě to mnohokrát uvidim. .
Názory v odkazu.

http://www.zpo­vednice.cz/de­tail.php?statu­sik=112554

Dnes znamená cynik člověka, který jedná bezohledně a beze studu, který zraňuje city druhých, zejména zpochybňuje a zesměšňuje to, co druzí uznávají jako základní morální a lidské hodnoty.

Máme zde uživatele cynique, jehož motto zní:
Cynik je ten, kdo bezohledně říká pravdu.
–
Doplňuji, cynik je ten, kdo bezoheldně říká pravdu, ale jen tu svou.

Jinak vysvětlení led v jedné diskuzi.
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/existuje-takova-hudebni-databaze#discussion

cynique m , f ( množné cyniques )

cynik (osoba, ktorá sa domnieva, že všetci ľudia sú motivovaní sebectvom)

Doplňuji:
Ad cynique.

Je třeba si uvědomit, v které době žil Voltaire. Jeho cynismus vyplýval ve vztahu k náboženství, absolutismu. Kritizoval i církev v jejím snažení o získání politické moci, církevní fanatismus a absolutismus, pokrytectví.

Takže definici Voltairova cynismu je třeba vysvětlovat v kontextu doby. Jako člověk opravdu ztrácel sebekritičnost a jeho postoje se proto staly cynickými, hraničícími s urážkami.

Jako u jiných významů pojmů dochází k posunu, přizpůsobení se současnosti, tak je to i u slova cynik. Je to opravdu člověk, který se brání snění, potlačuje emoce, také je hůře vnímá na jiných, nedůvěřuje obecným pravdám, ale je přsvědčený jen o své vlastní., byť často upravené.

Podobně Ambrose Bierce (přelom 19/20. st.) je představitelem černého humoru a jako humorista stíhá cynismus a sadismus . Takže píše, že „cynik je zlosyn, jehož pokřivené vnímání způsobuje atd…“

Když souhlasíte s těmito slovy, potvrzujete, že cynik má pokřivené vnímání…

Neodporují si oba výroky?

Řídím se slovy bývalého NANANEJ:

„Žijeme v úplně jiné době, gramatika stále platí, ale živý jazyk je úplně jinde než ve školometských, kantorsky suchých a zastaralých příručkách. “

Nejsou tato slova v rozporu s výkladem citátu, který vznikl v době, kdy Voltaire žil? 🙂

Učebnice filozofie, Úvod do světa idejí atd.

vic diskuze

Upravil/a: annas

Jaké je být cynikem? Záleží, co tím slovem myslíte.

Slovo cynicus je latinský přepis řeckého kynikos a označovalo člověka vyznávající kynickou filosofickou školu. Kynikové považovali za hlavní ctnosti střídmost, soběstačnost a nezávislost na společenských předsudcích a mechanismech. Kynismus byl kritikem tehdejšího otrokářského společenského systému.

V extrémní podobě, jak to známe u Diogéna (to je ten, co žil v sudě), přechází k odmítání jakéhokoli majetku, k lhostejnosti ke společnosti a k izolaci od ní. Ke společnosti a etice je kritický, nevytváří ale žádnou světonázorovou alternativu, pouze neguje ostatní.

Ze střídmého kynismu částečně čerpá pozdější stoicismus, z extrémního křesťanské poustevnictví a rané klášterní řehole.

V dobách osvícenských se slovo cynismus používá pro kritiku pověrčivosti, falešné morálky závislé na mystických představách a společenských předsudků vůbec. Tato kritika si často nebere servítky a přechází v černý humor. S molochem „feudálně-církevní“ mravnosti, vtloukané do hlav po staletí, by jinak těžko pohla. To vyvolává odpor zastánců náboženství a vytýkají osvícencům popírání morálky jako takové a bezohlednost vůči lidským citům. V tomto druhém smyslu se používá slovo cynický i v dnešní češtině.

Dnes jako cynika označíme člověka, který jedná bezohledu na city a zájmy druhých, chybí mu soucit, bývá sobecký, hrubý. Jeho bezcitnost může pramenit z vrozené dispozice (poruchy) nebo z nepatřičné výchovy – člověk vychovaný „na zámku“ nemá pochopení pro „hlad a bídu podaných“.
A jaké je být takovým cynikem? Asi normální. Myslím totiž, že cynik si svůj cynismus neuvědomuje. Takže jím může být kdokoli z nás, možná já, možná Vy, možná kdokoli, kdo tohle čte. To neznamená, že se cynické jednání má tolerovat. Ale to už je mimo dotaz.

Aké to je, byť cynikom, je to smutné…
Cynik je vlastne nešťastný človek
nepoznajúci radosť, bez priateľov, človek závidiaci u iných ich „sebectvo v schopnosti žiť“
ale pritom človek neschopný žiť bez ľudí, ktorým závidí, v ktorých hľadá tie záporné stránky, veď, ak by mal žiť kdesi sám na samote, hľadal by sebectvo i v tej prírode, zveri i vtákoch okolo.
Cynik je vlastne človek vo svojej podstate neveriaci iným, zakrývajúci sa chladným bezočivým, bezcitným až urážlivým vyjadrovaním, podceňovaním druhých, uprednostňovaním seba, pretože on je On, ten Najnaj… je to vlastne to, čo vidí u druhých, sebec.
Doplňuji:
MUDr.Strossmayer v Nemocnici na kraji mesta nebol cynik, napriek svojmu cynickému vyjadrovaniu, ale citlivý človek zakrývajúci svoje vlastné problémy a hlbokocítenie s inými ľuďmi, hlavne pacientami.

Upravil/a: led

být cynik je fajn

Cynismus přichází s věkem a zkušenostmi. Určitě to je kladná vlatnost, je to vlastne vysoce asertivní technika. V podstate poskytuje jistou „evoluční výhodu“. Cynikův život je spokojnější a méně stresový. A že se „moje“ pravda někomu nelíbí? V principu – je úplně jedno, co si kdo myslí.

Tady jsou jedinci, kteří neunesou pravdu někoho jiného. Myslí si, že oni mají pravdu absolutní. Je smutné, když proto někdo prožije celý život v omylu.

Voltair napsal:
„Cynismus je výbornou zbraní proti pokrytectví. Dává věcem jména, která jim příslušejí. Přispívá k tomu, že skutečnost nabývá objektivnější fyziognomie.“

A můj oblíbený Ambrose Bierce napsal:
„Cynik je zlosyn, jehož pokřivené vnímání způsobuje, že vidí věci, jaké jsou, a ne jaké by měly být.“

Každopádně, cynik je realista.

Doplňuji:
Odznělo tady celkem dost invektiv, tak přidám několik slov navíc.

To, že někdo nevěří jinému, není cynické, to je normální. Důvěra se buduje, postupně získává. A dá se také ztratit.

Je asi házením perel vysvětlovat něco lidem, kteří umíchají slovní salát z pojmů arogance, egoismus, sarkazmus, mizantropie a cynismus. Nechápou, že mezi těmito pojmy jistý sémantický rozdíl přece jenom je. Tím ovšem připisují cynismu vlastnosti, které nemá.

Nevím, jestli bude „chladným bezočivým, bezcitným až urážlivým“ vyjádřením, když uvedu, že MUDr. Štrosmajer se píše MUDr. Štrosmajer. Pro někoho asi ano.

MUDr. Štrosmajer se jako cynik vyjadřoval a právě proto cynikem také byl. Když něco chutí jako hruška, vypadá jak hruška, tak to také hruška bude. Jeho cynismus byl právě důsledkem toho, že to byl člověk zkušený a citlivý; zakrývající vlastní problémy i svou schopnost hluboké empatie. Když se někdo vyjadřuje jako cynik, ale cynikem není – tak to podle mne je tzv. pokrytec. (Byl snad MUDr. Štrosmajer pokrytcem?)

Poslední konstrukce, že cynizmus je v chronologii času něco úplně jiného než cynismus, je pouze logickým experimentem. Stejně laciným pokusem je například tvrzení komunistů, že komunizmus už v chronologii času není komunizmus. Podlehnout klamu, že se obsah pojmů mění, může být nebezpečné.

Tušil jsem, že ten Biercův sarkazmus bude náročnější na pochopení. Inu, byl nepochopen. Ambrose Biercea mám přečteného celkem poctivě, včetně jeho životopisu. A.B. žádný cynismus nestíhal (i když to tvrdí wiki).

Toto není polemický server. Ale klidně můžeme dál v diskusi…

Upravil/a: cynique

Někdy je dobré být cynikem, nebo aspoň mít cynika blízko. Představte si situaci , že upadnete, ale nic hrozného to není a Váš přítel, Vám řekne. Je chudáčku, nestalo se ti nic, to tě muselo bolet a bude vás litovat. Cynik by řekl. Nelež tady, ty , a přidá pár výrazů. Možná ublíží na duši, ale přimeje Vás k činu, k akci.