Jde léčit sociální fobie?

Tahle fobie se léčí terapií, postupným vystavováním obávaných situací nebo i léky, ale všechno je běh na dlouhou trať. Rozhodně to chce kontaktovat odborníka.
Přikládám brožurku v pdf.:

Zdroj: http://www.lun­dbeck.com/uplo­ad/cz/files/pdf/Bro­zury/Socialni_fo­bie_a_jeji_lec­ba.pdf

Základem je najít příčinu. Proč se bojí kamarád kolektivu, proč se bojí vycházet ven, proč se v bezpečí cítí jen tam kde si je jistý? Čím si je ale vlastně jistý? Nelze opominout rodinu, vypadá to, jako by žil až do těch šestnácti na samotce. To s ním rodina neřeší jeho problémy? Proč vázne vzájemná komunikace? Vůbec se nezmiňuješ o vztazích s jeho nejbližšími… Je rodina nefunkční? Je on „hromosvodem“ nebo „terčem“ matky a otce? O tom také nepíšeš… Právě v disharmonickém prostředí dochází nejčastěji k narušení psychického vývoje osobnosti, k jeho stagnaci nebo vnitřnímu boji a protestu.
To, že někdo nastupuje do „nového“ s sebou obvykle přináší strach, trému a nervozitu, ale možná, v případě tvého kamaráda by právě takový nový začátek mohl paradoxně dost pomoci. Povzbuď ho a snaž se jeho obavy rozptýlit tím, že mu třeba pozitivně „vykreslíš“ super novinky, které ho čekají, na co se může těšit. Ostatně, je mu šestnáct, takže se rozhodně může těšit na začátek něčeho skvělého, na co bude celý život vzpomínat a o co by se neměl dobrovolně ochudit. Puberta s sebou přináší nejen chování excentrické, ale i silně melancholické, kterým může být dospívající silně frustrován. Vše je ale vždy o silném prožitku. I proto se dá takový mladý člověk k něčemu snadno zlákat a nechá se pohltit něčím novým. Ať pozitivním nebo negativním. Zkus ho nasměrovat k něčemu dobrému, co ho zajímá. V takhle mladém věku má na deprese dost času a měl by se věnovat tomu, co ho do budoucna bude bavit.

mám podobný problém… buď to musí člověk sám překousnout občas, nebo potřebuje odbornou školu. Od tohoto existují psychiatři, ale počítej, že když se bojí s někým mluvit, že jen tak nepůjde za psychiatrem, musíš ho ty nebo někdo jiný tam dotlačit! Čím dřív, tím lépe. Nebo ho aspoň zkus občas vzít ven na pivo, nebo se nějak jinak uvolnit ;) alkohol i sex rozváže každému jazyk na nějaký ten čas ;)

Souhlasím s tím paradoxem o kterém píše >Damiana<. Tím,že se dostane mezi stejné „IT cvoky“ může být skutečně lepší než jakýkoliv lékař a prášky,protože budou mluvit jazykem,kterému on rozumí na rozdíl od nás,kteří jsme v IT většinou „polo,nebo téměř negramotní“.
Doplňuji:
Psychiatr,léky a jiné škodlivé věci,jsou až to úplně poslední co bych zkoušel. Dnes mi to vše přijde tak trochu zjednodušované a alibistické. Kde dříve stačil úsměv,pohlazení,ale někdy i domluva,vys­větlení,pohla­vek,případně výprask,dnes nastupuje odborník. Na pochvalu „nemají“ rodiče čas,za výprask jim hrozí vězení,tak ať se stará psychiatr a prášek. Divná doba..

Upravil/a: tom004

Problém lze v dnešní době vyřešit. Jedině u psychiatra – slovem a léky. Pavděpodobně to bude trvat roky, ale stojí to za to. Postupné zlepšování bude pro kamaráda radostí a povzbuzením.
Zkus s kamarádem jít k psychiatrovi (dovést ho tam, podpořit ho přitom). Případně jdi nejprve sám k psychiatrovi a domluv se s ním jak na to. Jistě Ti poradí.
Oceňuji Tvou snahu pomoci kamarádovi. Nenech se odradit těžkostmi, možným počátečním neúspěchem, vytrvej prosím. Jsi patrně jediný, který může v současné době kamarádovi pomoci! Václav K.

První problém vidím v rodičích. už dávno mu mohli pomoci – zkusit s ním jít tam a tam apod.
Takže cesta z nemoci existuje jak již jiní píšou. Psychiatr napíše prášky, psychoterapeut připraví různá cvičení při kterých si nemocný zvyká na problémové situace.
Je to běh na dlouhou trať, ale výsledek je prakticky 100%. Respektive – s nemocí se naučí žít, takže své stresové situace bude v pohodě zvládat.
Mimochodem – myslím, že na Discovery právě o podobných fóbií nedávno běžel celkem kvalitní seriál. Do ulic se dokázali vrátit lidi, kteří doma seděli roky. Takže chce to se jen zvednout a jít s tím něco dělat. A to zvednout je asi nejtežší.
Mimochodem – nebojí se jen teď o prázdninách nového kolektivu z nové školy?

Někteří odpovídající tady tak trochu pletou dvě věci dohromady – psychiatra a psychologa. Psychiatr je spíš na těžší případy, kdy jde opravdu do tuhého a předepisuje léky nebo doporučí ústavní léčbu. Ale to je spíš u psychóz typu schizofrenie, těžší deprese apod. Psycholog (klinický) nepředepisuje nic, ten jen může poradit nebo vést psychoterapii (to ale může i psychiatr, pokud k tomu má výcvik). A právě ta psychoterapie může pomoci s překonámím sociální fóbie (vyhledej na webu třeba termín KBT – kognitivně behaviorální terapie). Léky nastoupí když to fakt už nejde jinak… Překonat tohle vlastní vůlí je téměř nemožné, za pomoci někoho blízkého také většinou ne (určitě mu nepomůžou rady typu: vzmuž se, jsi baba, dělej něco se sebou…).