Je dnes ještě toto běžné?

Mamánka nebrat v žádném případě,takovýmu se stejně nezavděčíte-maminka dělá lepší svíčkovou,maminka umí nejlíp vyžehlit…
No ale vážně,Vy jste za pět let ještě nepoznala co v něm je?Jistě,nebydlíte spolu,ale ve společné domácnosti se nejlíp pozná,s kým vlastně člověk žije(bude žít)a co může očekávat.Vztah takhle,že se občas vidíte a strávíte spolu pár dní je sice fajn a každý má svůj prostor,ale společné bydlení mnohé ukáže.
Co takhle vzít si týden dva dovolenou a odjet spolu někam,kde není hotelový servis,kde si budete muset sami uvařit,uklidit…cel­kově se postarat.-Já udělám to a ty tamto a budem mít víc času na sebe.-

No tak já se bohužel domnívám,že i když si to s přítelem vyříkáte,tak stejně bude chtít po čase zastávat principy své rodiny,jelikož to má vžité odmalička.Silně Vám doporučuji s přítelem delší čas bydlet v samostatné domácnosti,než se budete brát. Tohle je skutečně typický příklad toho,jak může být manželství odlišné od Vašich představ a většinou toto končí rozvodem.Minimálně rok nebo dva,bydlet jen spolu,to už se projeví,jestli to přítel myslí vážně se změnou chování,ale řekněme si upřímně,proč by se měnil,když je to tak pohodlné?

Tak, konecne jsem to docetl do konce :)

V nasi rodine je to trosku podobne, mamka se o nas taky stara; jen v posledni dobe (= par let zpatky) mi to vadi a snazim se ji pomahat, kde to jen jde. (Problem je, ze ona pomoct vetsinou nechce, ze si to radeji udela sama.)

Vyrikejte si to s pritelem radeji jeste pred svatbou. To, ze vas jeho maminka zaucuje je fajn, to se vam nikdy neztrati. Pokud spolu zijete, pomaha vam? Nebo jsou to sliby „az po svatbe“? Zkuste ho zaprahnout uz ted, jak si to predstavujete. Pokud se mu to nebude libit, ozve se. Nebudte neustupna, ze o vsechno se musite delit rovnym dilem, chlapi jsou zvlastni stvoreni a nekterym jeste nedoslo, ze v dnesni dobe rozdil mezi „zenou a muzem v domacnosti a praci“ prakticky vymizel. Proste to uzpusobte svemu zpusobu zivota – urcite k nejakemu kompromisu dojdete :)

S tchyni je porizeni horsi ^^; Tam by asi musel zasahnout vas syn a rict ji: „Ale mami, me nevadi, ze to delam, ze ji pomaham…“, pak se snad kdyztak prestane zlobit na vas.

Nač si stěžuješ?
Sama sis vybrala

Krátce a rychle.Buď se odstěhujete se skoromanželem na druhý konec republiky,nebo,je mi líto,hledej si jiného přítele.Nebo dopadneš jako skorotchýně.A věř,že vím o čem píši.Mnoho štěstí.

Nevím,co poradit,upřímnou soustrast!

Holka nešťastná – kam to lezeš!!! Pokud plánujete společný život, tak rozhodně sami, tchýně musí k vám chodit jen na ohlášení, na pozvání. Rozhodně je třeba si vyjasnit kdo je paní domácnosti a kdo jen hostem a upozornit svého partnera na skutečnost, že dneska manželky taky nosí kalhoty.
Popravdě – skoro bych řekl, že pokud jsi z rodiny kde manžel, otec se podílí na chodu domácnosti, tak budeš s partnerem kde je jeho táta ležící a bdíci myslitel co se udělá a máma služka dvou či více chlapů v domácnosti, tak to nebude lehké spolužití, pokud partner sám od sebe nepřijme roli rovnoceného partnera při péči o domácnost.
No třeba se to dá vyřešit i v posteli – jsem unavená, kdybys mi pomáhal, byla bych milejší.
Nicméně zvaž jestli ti nebude lépe samotné než dělat služku.
Už jen to zaučování aby synek měl pohodlí by mne dráždilo. Jistě pár informací není naškodu, ale všechno má svoji míru. Nicméně pravidlo hry jak bude fungovat vaše rodina je na partnerovi, který musí své mámě říci tady je hranice za kterou nemůžeš. Děkuji za výchovu, ale teď se již musím starat sám o sebe a svoji partnerku a společně o svoji rodinu.

Moje skoro tchýně je taky taková pečovatelka. Můj přítel je teda z 5 sourozenců a maminku by nenechal dřít. I když je spíš zvyklý, že u nich doma se starají holky, tzn. máma a 2 sestry. On udělá chlapskou práci. Rozhodně se neválí. Když jsme spolu začali žít (před rokem a něco), taky celkem na nic nešáhl. Byla jsem z toho docela nešťastná. Ale začala jsem postupně: „Miláčku, já jsem tak unavená, nemohl bys prosím prosím umýt nádobí?“ A miláček na to „Jasně, já to udělám, Lásko“ a šel a umyl ho. Pak ho samozřejmě musíš pochválit a poděkovat a ujišťovat ho, že bez něj bys to nezvládla (takhle se na mě tváří pokaždé, když mi otevírá nějakou zavařeninu nebo konzervu :)). Ale vždycky, když jsem ho o něco požádala, tak šel a bez keců to udělal. Ale sám od sebe ne.
A teď už sem tam udělá i něco sám.
Chlapa musíš chválít. Musí mít pocit, že se bez něj neobejdeš. Emancipace je krásná. A to, že víme, jak na chlapy, k ní patří ;)
Svého přítele miluju a vím, že i on miluje mě. Proto jsem to nevzdala hned a neutekla s tím, že ho nebudu obskakovat. Raději ho postupně učím, jak si v domácnosti rozdělíme role. A když jsme u jeho rodičů, tak jeho sestra dost nechápavě koukala, jak jsem dokázala, aby sám od sebe přišel a začal škrábat brambory 😁
Chce to čas a trpělivost – v Tvém případě ještě větší. Časem poznáš, jestli to k něčemu je nebo jestli to nemá smysl.
Jen doplňující info – mně je 26 a jemu skoro taky. Ze sourozenců je nejstarší.
Doplňuji:
Všichni Ti radí „uteč“. Já bych poradila toto: Pokud se spolu budete stěhovat zatím jen do nájmu, ne do vlastního, a pokud se ještě nehodláte brát, tak do toho jdi. Zkus to. Utéct můžeš vždycky. Ale pokud to nezkusíš, tak to nezjistíš a mohlo by Tě to pak „hryzat“.

Upravil/a: Salvaje

Mám taky takovýho tchána:-)Jaký bude přítel,až budete žít spolu,se nedá nikdy říct dopředu.To poznáš třeba během půl roku,ale nesmí k vám jezdit skorotchyně každý pátek na víkend:-)

Tak ta paní je ideální žena.;-)

Vse poznas , az se odstehujete s pritelem a budete zit sami. Pak se ozhodnes. Bud svatba , nebo : papapa 🙂 -iv-

Milá holka mít takového přítele je terno zbal se a utíkej jinak budeš nešťastna po celý zbytek života.Bude to chtít tak jak je zvyklý od maminky.

Podle všeho je maminka tvého přítele absolutní šílenec.
Stoprocentně bude chtít, aby bylo o něho taky tak postaráno – protože jinak by jí přece nepřežil :D
Tohle rozhodně není normální.Ale jsou takové matky – zvláště u jedináčků mužského pohlaví. Pokud jí nebudeš po vůli, bude přítele přesvědčovat, že se o něho nedokážeš postarat a blabla. Záleží na příteli, jak bude reagovat, ale pokud je ještě v tomto věku zvyklý na takovouto domácnost bude těžké ho odnaučit..

Pokud plánujete budoucnost s tímto „jedináčkem“,tak počítejte s tím,že bude říkat „maminka to dělala tak a onak“.Pochybuju že by byl jiný a změnil ve svém věku svoje zvyky.Jedině se odstěhovat hodně daleko,aby tam nedosáhl vliv rodičů,ale víte,jak se říká „starého psa novým kouskům nenaučíš!"Tím nechci říct,že by byl ve 27 letech starý,ale žádné "mládě“,které byste mohla převychovat,to také není!Hodně štěstí!!!

Uteč dokud je čas, nebo budeš nešťastná.

Měla by jsi si ujasnit, co od života chceš – jsi ženská, která chce žít z mužem, nebo sobecká emancipovaná feministka, která si chce z manžela udělat sluhu? Já kvůli manželovi taky vstávám v půl 5 i když mám volno abych mu udělala snídani (i když místo poděkování brblá, že v 5 ráno snídat nechce), sbírám slipy pod postelí, nosím mu k počítači jídlo a pití…! Máme to rozdělené, jsou mužské práce a ženské práce. Pokud se jeden bude spolehat na druhého, nebude nic hotovo. Jedině když žena přijme ochotně svojí podřazenou roli a muž tu svou dominantní, je manželství trvale udržitelné a spokojené!

Zažila jsem podobný rodinný model… a můžu říct, že jsem ráda, že už nejsem jeho součástí! Je těžké změnit léta zaběhlou rutinu. Ale pokud je tvárný materiál, proč ne 🙂

Nebrat!!!
Může slibovat jak chce, ale tento naučený rodinný model BUDE doma také vyžadovat.
Nebude-li navařeno, bude doma dusno, buď budete služka nebo budete v nemilosti.
Žádná pozitiva do budoucího vztahu.
Uvažujete-li dokonce o bydlení pod jednou střechou… tu hrůzu si ani neumím představit.

Sama vidíte tyto problémy už teď, rozepsala jste se o nich, protože už teď to vidíte a máte z toho obavy. A buďte si jistá, že co je teď malým semínkem obav, bude jednou strašák hrozící Vás sežrat.

Můj manžel se o rodinu s dvěma dětmi je schopen postarat (bydlíme sami na vsi, první je školačka, druhá batole, v lednu jsem byla na operaci – zvládl to dobře, i když tchánovi pomáhali jak mohli). Ale když mi bude o víkendu zle (v týdnu je pořád pryč), obstará to sám a v pohodě. Nepere, nežehlí, ale uvaří, jde s malou ven, obstará nákup a s větší se bude učit…
Upřímně – ale třeba nikdy po sobě nezastrčí židli, když vstane od stolu. 🙂 Drobnost, řeknete si, ale někdy mě štve, je to takový symbol toho „pán se najedl“. Už jsem ho ale naučila odnést si talíř (u nich doma to dělala výhradně maminka).

Maminčina mazánka ale NEBRAT! Utečte dokud nejste vázána dětmi, po světě běhá plno jiných kluků lépe připravených do života!
Hodně štěstí!!!

Neberte si ho!!!!!!! Pryč od něj!!!! Celý život budete srovnávána a zkončíte v blázinci!!!!!

Pro synáčka se tchýně dostane všude, zejména v důchodu. Čím budete dál, tím déle u vás bude a čím blíž tím častěji.
Pokud vám partner nepomáhal s různými podobnými věcmi do teď, pak to nebude jiné a vztah je na rychlé ukončení.
Píšete, že máte brzy bydlet spolu – pokud vám vztah jinak po všech stránkách klape.
Dejte mu šanci prakticky prokázat, že tu pomoc myslí upřímně.

Rozhodně se nebojte ozvat se co nejdříve, a třeba i pohádat, když vám něco nevyhovuje, a požádat partnera, aby to pro vás udělal. A nezazlívejte mu pokud na to nepřijde sám. Tímto někdy ženy zbytečně chlapa odradí a i tím, že si myslí, že to půjde udělat hned. Oba se chovejte co nejvíce tak, jak se chcete chovat ve vztahu běžně. Nebojte se, že nemusí vše partnerovi vyhovovat stejně jako vám. Naopak čím rychleji to oba poznáte tím lépe. Oba pokud některé takové chování pro vás není přirozené, zamyslete se zda chcete pracovat na změně toho návyku. Pokud ano, uvědomujte si v čem změna spočívá a pracujte na sobě. Nerozlišujte v běžném chování mimo vztah a ve vztahu, i mezi partnerem a jinými lidmi, buďte konzistentní osobností. Pomůže vám to rozpoznat a uvědomit si, co pro vás důležité je prakticky, a co je pouhá teorie nevystihující vaši jedinečnost.

Jakmile to však nebude klapat, tak nebát se ukončit.

Už se za žádnou cenu nezmění!!!! Nebrat si ho!