Je dokonalost člověka v jeho nedokonalosti?

Pravá dokonalost je něco nedosažitelného a neexistujícího. Sto lidí má sto chutí, jak se říká. Každému se líbí něco jiného. Pro někoho může být někdo dokonalý – např. jeho partner – líbí se mu na něm jeho rysy a určit= chování, které jsou pro něj typické. Nejvíc se nám na něm může líbit i to, co by někomu mohla připadat otravné a ošklivé (nedokonalé).

Pravdou je, že asi nic není dokonalé. Spočívá tedy dokonalost v nedokonalosti? Třeba podle vlastních názorů a preferencí.. Může být vůbec něco naprosto dokonalého a to tak, aby se to líbilo všem?

Kdyby někdo uměl nějakou činnost na dokonalé úrovni jen tak z čista jasna (což je nemožné) nebylo by to přece tak obdivuhodné, jako když někdo v dané činnosti moc nevyniká, ale neskutečně moc se snaží o to, aby v tom byl dokonalý (i když není)a nakonec se mu daří. Není samotný obdiv ukazatelem dokonalosti a čím větší je obdiv, tím by to mělo být dokonalejší?

Někde jsem slyšel, že bohové lidem závídí. Bohové by totiž měly být bytosti vševědoucí a všemohoucí, ale právě proto lidem závidí jejich nevědomost, neznalost budoucnosti a dokonce i jejich smrtelnost – protože každá chvíle může být ta poslední a díky tomu můžou lidé žít naplno a prožívat každou chvíli, můžou být překvapeni, protože nevědí, co je čeká, mohou se radovat z nečekaných událostí atd. Bohové za předpokladu, že by existovali, by byli tou dokonalostí a člověk je samozřejmě nedokonalý. Není ale právě ta jeho nedokonolost tou dokonalostí… není dokonalost nudná a to, co je nudné přece nemůže být zároveň dokonalé, ne?
Dokonalost neexistuje proto, že kdyby existovala nebyla by dokonalostí. Tou pravou dokonalostí je snaha o dokonalost a spočívá tedy vlastně v nedokonalos­ti věcí.