Je investování činnost, která prospívá ekonomice?

Samo o sobě ano. Činnost retail klientely (obyčejných osob, menších investorů) však nemá takový vliv.
Řada bankovních institucí se například zajímá pouze o velké korporátní klienty, kteří přináší větší zisky. Platí, že 20 % klientů přináší bance 80 % zisků. Klasické pravidlo 80/20. Proto se některé banky o obyčejné retail klienty nezajímá. O obyčejné klienty se v Česku zajímá zejména Česká spořitelna, která má na českém trhu významné postavení, jako banka totiž fungovala už za socialismu, a řada osob u ní měla vkladní knížky. Dnes se samozřejmě nejedná o vkladní knížky ale o běžné účty. Setrvačnost a důvěra lidí v ČS však trvá nadále.
Banky zaměřené na wholesale (opak retailu), tedy korporátní klientelu, nemají o retail (obyčejné osoby) klientelu zájem, je to pro ně zbytečná administrativa. Je výhodnější půjčit 1 miliardu jedné korporaci, než ji půjčit 10 000 soukromých osob.
Proto Česká spořitelna investuje do reklamy a poboček, snaží se být lidem blízko. Naopak u Bank of China či J&T Banky vás nikdo lákat k otevření účtu nebude, neboť o vás ani nemají zájem.

Tudíž prospěšné to je, ale reálný vliv mají velcí hráči, což se také podepisuje na strategii a přístupu jednotlivých bankovních institucí.

Ekonomice prospívá, jen když to jsou dobře investované peníze, tj. vytvářejí hodnoty, pracovní místa, staví se bydlení atd. Jinak to letí čertu z komína. Pro důchodce je jediný smysl investic nechat taky něco pro své potomky. Třeba jen pro své potomky, ti bohatší založí nadaci pro podporu potřebným nebo vědecký vývoj (granty).