Je každé dítě polotovar, ze kterého kulturní společnost vytvoří finální specializovaný produkt

U tebe Koubo, to očividně nevyšlo!

Neumím si, Koubo, představit, že uspěcháš porod. 🙂

Toto je hodně diskutabilní téma, které se snaží spojit biologický proces růstu a vývoje jedince s industriálním postupem výroby. I když na jednu stranu můžeme do jisté míry chápat výchovu a vzdělávání jako proces, kterým se dítě „přetváří“ na dospělého individua se specifickými dovednostmi a role v společnosti, je důležité neztratit z očí to, že děti nejsou pasivní materiál čekající na zpracování.

Děti aktivně ovlivňují svůj vývoj a formují se svým jednáním a myšlením. Jejich vývoj není lineární a předvídatelný, ale probíhá v komplexním dialogu s okolím. Jednotlivci rostou a vyvíjejí se v dynamickém procesu, kde různé faktory jako dědičnost, prostředí, kultura a osobní zkušenosti vzájemně interagují.

Navíc, co považujeme za „finální specializovaný produkt“ je velmi subjektivní a závisí na socio-kulturních normách a očekáváních. Je možné, že společnost by měla být méně zaměřená na výsledek a více vnímat jedince v jeho celistvosti a jedinečnosti. Jako bytosti jsme mnohem více než produkty své kultury.

Fakt, že určitý jedinec nemá v dané společnosti hodnotu, nemusí být nezbytně důsledkem jeho nedostatečné přípravy, ale svědčí o úzkoprsejší pohled na hodnotu a úspěch, která nerespektuje různost a pluralitu lidských zkušeností.

Ne,
jste vedle, jak ta jedle!
Bývá to jinak…
Jak jsou rodiče spokojení s Vámi, jako se svým produktem, ve společnosti, ve které žijí/piplali Vás ?