Je lepší, abych se učila karate, nebo kickbox?

Záleží, jakým způsobem chcete bojovat a co si od toho slibujete. Karate je spíše životní styl. Kickbox je bojový sport. Podívejte se třeba na nějaký Oktagon turnaj, tam se v rámci kickboxu nebo thajského boxu bojuje dost často. Respektive v tom stylu. :) Neviděl jsem tam nikoho, že by tam bojoval stylem karate. :)

A zapomněl jsem ještě na Muay Thai (to se mi velmi líbí), Capoeira anebo krav magu. Hlavně všechny, které dělá Scott Adkins.

Gonfaloniér>>> Spíš záleží na tom, CO od toho očekává ona sama.
Z hlediska sebeobrany bych pro holku volil Aiki-dó, pro „ofenzivní zaměření“ bojové (NIKOLIV sportovní!) Sambo. (Rusové jsou v tomhle zdaleka nejpokročilejší ze všech „nerýžových“ národů.)

Z hlediska SPORTOVNÍHO asi jakékoliv „východní“ bojové umění. Jsou mnohem komplexnějšího záběru a díky tomu „přináší užitek“ i jinak. ;) :)

Tak zase já bych řekl, že je to jedno. Nemyslím si, že je nějaký bojový sport o tolik lepší než druhý (jeho smysl a techniky). Jako může být, ale to je teď jedno. Důležité je spíš, to, jak si to ona osvojí a na jakou úroveň. Pokud si získá skvělé reflexi a dobře se vycvičí v technikách a získá zkušenost v přímém kontaktu/užití, tak je jedno, jestli si vybere kickbox nebo karate.
Měla by si spíš vybrat to, k čemu tíhne. Já bych před karate volil kung-fu (wushu). Vlastně Čínu před Japosnkem, navíc to japosnké stejně vzniklo s čínského. Líbí se mi principy a podle toho by si měla vybrat skoro každé bojové umění (hlavně ty staré) mají i takovou svoji filosofii a řád. Není to nikdy jen o technikách a obrana nebo útok. Je to mnohem víc, není to jen bojový sport. Samotné kung-fu znamená „nejvyšší dovednost osvojená díky nesutálé a tvrdé práci.“ Je to o vytrvalsoti, disciplíně, sebezlepšení (na mnoha úrovních), dobrých mravech, síle atd. A už ve staré Číně nebyl kung-fu mistr někdo, kdo dělá bojové umění, ale někdo, kdo dokonale ovládá nějakou činnost/dovednost.
Jak řekl Huo Yuanjia: „Žádný styl wushu (tzn. kung-fu) není jednoznačně lepší, Soutěžení a zápasení nám umožňují poznat naše slabiny a vedou nás po nekonečné cestě sebepoznání. Naším pravým soupeřem jsme pouze my sami." Žádný styl (ani bojové umění) není v boji účinnější než ostatní a v bojích/soutěžích se neporovnávají techniky a co je lepší (alespoň by nemělo), ale má to každého zlepšit v tom, co dělá, i kdyby prohrál = má se poučit a tím zvítězí/překoná se. Od té doby sice vzniklo plno nových bojových umění (i vyloženě sebeobranných), ale i tak si myslím, že ten princip platí, a že je jedno, který bojový sport se dělá. Důležité je se v něm zdokonalovat.
Nikdy to nění jen sport nebo boj, (I když hlavně usa to tak dělá, hlavně s mma a boxem). Je to životní styl, krom celé té (teoretické) filosfii, zlepšování sebe sama a svých dovedností, taky např. dechové cvičení, zdraví a různé zásady.